KorejSky Music Awards 2015

Tak jo, tohle začíná vypadat na docela příjemnou tradici. KorejSky Music Awards oficiálně vstupují do svého druhého ročníku (2014 najdete tady) a opět budou reflektovat to dobré i zlé, co nás potkalo na metalovém písečku v uplynulé třistapětašedesátce. Byli jsme svědky obrovitých comebacků, slibných začátků a kariéry definujících momentů, ale i bizarních výstupů, tragických událostí a hořkých zklamání. Zkrátka pořádnej trip, co nás dosyta povozil na vlně emocí. Jste ready? Tak se na to pojďme společně podívat.

Deska roku: Ghost - Meliora

Ghost jsou rockovou supernovou posledních let. Kdo tohle tvrzení v návaznosti na první dvě desky pořád sveřepě rozporoval, musel s příchodem řadové trojky Meliora uznale rezignovat. Pochybnosti už nejsou na místě. Ne teď a ne při pohledu na preciznost, s jakou Ghost pečují o své mistrovsky rozehrané představení. Vítězný recept se nemění: Průrazné riffy, které útočí na první signální, silné klávesové melodie a jemný hlas, jenž přemlouvá k neřestem – to vše zabaleno v úžasné sedmdesátkové patině, která se dovolává prog-rockových titánů Pink Floyd, metalových Mercyful Fate, ale i naprosto antimetalové ABBY. Mrtvého papeže střídá o jeho tři měsíce mladší bratr Papa Emeritus III a atmosféru prastarých rituálů pohled na dystopický svět začátku 20. století, kde už Bůh jako možnost spásy zcela absentuje. Zatímco tematicky tedy kapela kráčí kupředu, cit pro podmanivě atmosférickou muziku zůstává pevně na svém místě. Ghost se zkrátka i nadále nechávají unášet svou vlastní progressive-pop-doom-hybrid estetikou, která zní na papíře možná naprosto šíleně, v reálu ale šlape jako bezchybně seřízená mašina. Jen tak dál!

2. místo BMTH - That's the Spirit (nikdy bych nevěřil, že se tohle stane)
3. místo Trivium - Silence In The Snow (dělají si, co chtějí - prokazují koule z oceli)
4. místo Children of Bodom - I Worship Chaos (první Alexiho album, které jsem fakt docenil)
5. místo Lamb of God - VII: Sturm und Drang (kdo jinej píše texty na Pankráci?)

Zklamání roku: Five Finger Death Punch - Got Your Six 

Když se řekne Five Finger Death Punch, jako první mě vždycky napadne: "To je ale debilní název". A pak začnu trochu filozofovat. Zamyslím se, jestli je trapnější americké vidláctvo, co si myslí, že Afghánistán je hlavní město Afriky a které jim pořád slepě baští tu čím dál trapnější vojenskou agitku, nebo četa metalových elitářů, která FFDP považuje za největší hudební odpad galaxie. Naštěstí je tu ale i skupina třetí, skupina mladých, krásných a talentovaných lidí, jako jsem například já nebo mí čtenáři, která FFDP považuje za čistočistou výplachovku - testosteronový nářez, který bezproblémově šlape, a pokud u něj vypnete mozek (respektive neuvažujete nad krajně nablblými texty), můžete se i dobře bavit. Co mě však rozhodně nebaví, je naprosto sterilní, unylá a bezpohlavní novinka s názvem Got Your Six - album tak předvídatelné a nudící, až je to svým způsobem šokující. Vydat tohle album pod názvem Wrong Side Of Heaven vol.3, bylo by to s přihlédnutím k takřka totožnému zvuku, podezřele podobnému obalu i zdechlé produkci Kevina Churka, který už nemá kapelu po pěti produkovaných deskách absolutně kam posunout, vstříc fanouškům určitě férovější. Druhá polovina Got Your Six je totiž peklo. A to nemyslím jako kompliment.

Palec nahoru: Reunion Guns N' Roses

Reunion Guns N Roses byl vždycky můj mokrej sen. A nebojím se to přiznat. Zároveň nechápu ty věčně nespokojené remcaly, kteří potřebují komentovat celulitidu téhle supermodelky v dočasném důchodu ještě předtím, než se vrátí zpátky na mola (no, snad nebude na mola Axl). Ty stejné remcaly, kteří se ještě pár měsíců zpátky mohli z představy dvojice Rose/Slash na jedné stage radostí pomočit. Aby jim to pak nestačilo a požadovali kompletní sestavu původních Guns, a to včetně bedňáků, cateringu a uklízeček. Really? Sledujete-li tenhle blog pravidelně, asi víte, že pro špatně mířenej hejt nebo jízlivou poznámku nejdu daleko, tady ale musí plesat srdce každého, kdo to kdy s rockovou muzikou myslel vážně. I přes všechny zjevné neduhy bude totiž reunion Guns N' Roses - pokud tedy proběhne dle plánů, což s neukázněným egomaniakem v čele nikdy nevíte - grandiózní událostí, která splní sen celé jedné generace fanoušků kdysi největší kapely na světě. A to může ignorovat jenom absolutní cynik. Nebo debil.

Palec dolů: smrt Lemmyho 

"Život by neměl být cestou do hrobu s cílem dorazit tam v atraktivním a dobře zachovalém těle, ale raději v oblaku kouře uhnout z hlavní, tělo opotřebovat, totálně vyčerpat a křičet: WOW! To byla jízda!", prohlásil kdysi zpupný žurnalista Hunter S. Thompson, a i když nejsem zrovna fanoušek přehnaného citování, tohle je zkrátka život a dílo Lemmyho Kilmistera v jednom souvětí. Žil si tak, jak chtěl. Dělal muziku, jak ji cítil. Světu rocku dal dosud nevídanou energii, jež podnítila vznik celého hnutí s názvem thrash metal. Během několika dekád na scéně ho nesemlely trendy, názory okolí, a už vůbec ne - přiznané i nepřiznané - zdravotní patálie, kterých měl díky bohémskému stylu života nespočet. Jel pořád dál, a to až do chvíle, kdy byl pro něj každý koncert pokořenou osmitisícovkou. Ano, všichni víme, že jej nakonec právě podlomené zdraví a extrémní forma rakoviny 28. prosince definitivně zmohly. Jenže to byl Lemmy už zasloužilý veterán, který dokázal naprosto všechno a prožil 70 ultimátních let sexu, drog a rock & rollu. Opustila nás možná poslední persóna svého druhu. RIP Lemmy.

Bizár roku: Facebook Aleše Brichty 

Já vím, já vím: Cos dokázal, že si bereš Aleše do huby? No, především tady nebudu rozebírat hudební tvorbu Aleše Brichty, jakkoliv vzdálená mi ve své prostotě je. Ať si každej poslouchá, co chce. Hodlám řešit Aleše Brichtu coby veřejně činnou osobu (záměrně neužívám slovo osobnost), která svůj Facebook využívá jako nástroj podněcování strachu. Manipulace v jeho případě není sofistikovaná, je naopak přízemní, místy až tragikomická, určitý vzorek populace však - k mému zděšení - zjevně oslovila. Aleš Brichta je pro mě příkladem bezskrupulózního kumštýře, kterej se rozhodl hrát na nejnižší pudy společnosti a šířením nenávisti vyhrabal svou kariéru ze statusu zapomnění až na pozici jednoho z předních komentátorů imigrantské krize u nás. Jeho Facebook je přehlídkou krajně obskurních plivanců, kde si hlavní role přehazují uprchlíci, cikáni, bolševik, sluníčkáři a sociálka. Za všechno totiž můžou oni. Můžou za globální oteplování, mizernou úroveň zpravodajství TV Nova i Alešovu neschopnost vydělat si peníze. Je to tak směšné, až se divím, že tomu vůbec věnuju celej odstavec. Jenže 11.000 jeho fanoušků to asi vidí jinak. A to mě sere.

A jak jste si rok 2015 na hudebním poli užili vy? Na vaše názory se těším v komentářích! :)

METALOVÝ HATECLUB #13: KURT COBAIN BYL JENOM OBYČEJNEJ FEŤÁK

Grunge, Nirvana, flanelové košile a holky s ochlupením delším než čarodějův vous - prostě zlatej Seattle začátkem devadesátek. Svět, kde lidi balancovali na hranici hipíkovského opojení a totální - byť občas malinko předstírané - vnitřní rozervanosti. A tomu odpovídala taky hudba. Někdy povznášející, většinu času ale zasraně depresivní.

A pak se jeden týpek zastřelil a všechno to šlo do hajzlu.

Jenže zas taková prča to nebyla. Grunge se během pár měsíců vyprofiloval do největšího hudebního proudu na světě. Kde dneska rotuje nové cédlo Adély, tam kdysi frčela Desítka od Pearl Jam. Kde si poblázněná teenka, co začíná objevovat, k čemu slouží její rodidla, vylepí plakát s Bíbrem, tam ji kdysi ze stěny pokojíčku nedobrovolně vočumovali Chris Cornell nebo Layne Staley (peďáci!). A nad tím vším čnělo jedno jméno: Nirvana. Kapela, která změnila status quo hudebního průmyslu a z jejíhož odkazu těží v podstatě celá alternativně rocková scéna (nejen) za oceánem dodnes.

Nirvana prostě vytvořila vlastní vesmír a do něj nasáčkovala polovinu tehdejší populace. Zatím všechno fajn? No jo, jenže když ve svém středu máte vykořeněnou individualitu, co si s sebou z minulosti táhne cejch tisíce a jedné duševní bolístky, může vám celá tahle věc docela zhořknout. Kurt Cobain nebyl obyčejný. Ve skutečnosti může v souvislosti s ním tohle označení používat jenom totální ignorant, troll nebo někdo, komu nevadí veřejně se ponižovat. Kurt Cobain byl hudební génius. Kdokoliv tvrdí opak, je blázen. A to říkám z pozice člověka, kterej měl ve světě grunge vždy jednoho mnohem srdcovějšího favorita - říkejme mu třeba Alice In Chains.

"Je lepší všude tahat hajzlpapír než se regulérně zesrat." Nebo tak nějak to bylo.

Nehodlám tady rozporovat, že se Kurt doslova prosmažil k tomu, aby vzal do ruky brokovnici a vykonal na sobě finální řešení. Udělal to. Jenže není smažka jako smažka a kdo tohle nehodlá pochopit, nejspíš považuje každého konzumenta krabicových vín za notorika v nejpokročilejším stádiu (ehm). Jednoduchej člověk, jednoduché řešení, říkávala moje bábi.

Špíny jsou ti apatičtí fracci, co drogama zabíjejí čas, vysávají konta svých zbohatlickejch rodičů a škodí ostatním. Odstřelit ale nálepkou "feťák" někoho, s kým bylo evidentně už od dětství něco strašlivě v nepořádku a následné turbulentní změny v jeho životě, z nichž by se 99 % z nás naprosto posralo, fungovaly už jenom jako sněhová (to je v tomhle kontextu celkem ironické slovo) koule, na níž se nabalovalo pořád větší a větší utrpení, to už vyžaduje celkem silnej žaludek. Jako byste museli na zádech nést tíhu světa, ale někdo vám předtím prostřelil kolena. Tak žil a zemřel Kurt Cobain.

Dělat z Cobaina filozofa a do zemdlení papouškovat těch pár citátů, co možná ani nepronesl, je jeden extrém. Přehlížet jeho obrovskej hudební talent, a pro ordinérního autora gaučových expertiz naprosto nepochopitelné životní muka, pak druhej. Já se budu spokojeně distancovat obého. :)

Proč je nenávidím? 

- Protože neuvažujou v souvislostech.

Dá se s tím něco dělat? 

- Posílat jim odkaz na tenhle hateclub. A doufat.

Nová deska Avenged Sevenfold bude agro

Já to prostě musím napsat. Uvažovali jste někdy nad tím, jak by si říkali členové Avenged Sevenfold, kdyby kapela pocházela z Česka? Bylo by to:

- Matouš Stíny (zpěv)
- Hrozivé Brány (kytara)
- Jeníček Kristus (baskytara)
- Zachariáš Pomsta (kytara)

Hahahahahahahah! Jen si představte první meeting v kancelářích vydavatelství, kde uhlazeným kravaťáčkům hoši představili svoje pseudonymy. Reakce musela vypadat nějak takhle:


Pojďme ale k věci. Zachariáš se teď malinko rozpovídal o nové desce, která by měla vyjít v první půlce příštího roku. Časáku Kerrang! řekl tohle:

"Vlastně je to komplet agro. Pokrývá to kompletní spektrum agresivity i melodie. Je tam hodně metalových elementů, na nichž jsme vyrůstali, a taky tuny melodií. Zatím těžko říct. Jediné slovo, kterým to umím popsat, je 'agro'."

Tak to vidíte, chudák Zachariáš chtěl mluvit o agresivitě, leč mu nedošlo, že v české kotlině (a obzvlášť v její metalové části) má předpona agro maličko jiné konotace. Až k nám A7X tedy příště přijedou a uvidí před pódiem kotlík zasloužilých pracovníků firmy Zetor, kterak zběsile krouží v circle pitu okolo hromady hnoje a namísto paroháčů zvedaj k nebi usviněné vidle, možná by jim měl někdo vysvětlit, že za to všechno může Zachariáš. Zachariáš Pomsta. Hahahah. Furt se musím smát!

Snad se k situaci vyjádří i známý zvlhčovač dámského textilu Synyster Gates ej kej ej Hrozivé Brány, co trhaj panenské blány.

Každopádně jsem vás varoval.

Identita Baracka Obamy odhalena - je to zpěvák Korn!

Když se Barák Saddám Husajn Obama před pár dny dušoval u sebe v obýváku, že jako fakt není Jonathan Davis, nejspíš mu nedošlo, že ve světě už nějakej ten pátek fičí taková fíčura s názvem internet, kde shodou náhod vysedává spousta dosud neosouložených a prakticky všehoschopných (kromě soulože) nerdů, která svůj volnej čas neváhá věnovat celému spektru ctnostných aktivit (kromě soulože) - třeba tomu, aby procházela nekonečným archivem proslovů tohoto světového mírotvůrce (hahahahah!) a postupně z něj zpěváka Korn prostě udělala. Ať se mu to líbí, nebo ne.

A tak se, dámy a pánové, zrodil Obamathan Davis, kterej je dost boží. Teda určitě božejší než jeho reforma zdravotnictví. A zahraniční politika. A takhle.

V rockovém světě vládne mír, láska a slušnost

Taky máte pocit, že už se to napětí všude okolo pomalu nedá vydržet? Že už máte dost válek, teroristů a imigrantů? A že když to konečně malinko poleví, vyhraje Slavíka Ortel? Klid. Naštěstí je tady svět amerického rocku, kde v posledních dnech panuje mír, pohoda a atmoška tak hřejivá, že by jí teplotu mohla závidět i společná šatna Justina Biebera, Jana Bendiga a Dalibora Slepčíka. Siiiiiiick!

Příkladem sluníčkových lidí jsou hlavně Sully Erna z Godsmack a baskytarista Mötley Crüe Nikki Sixx, jejichž společná lovestory eskalovala během tohoto víkendu, kdy prvně jmenovaný poslal svému protějšku skrze podcast Jameyho Jasty (Hatebreed) toto krásné vyznání:

"Řeknu to přímo: V životě jsem nepotkal většího kokota, než je Nikki Sixx. Je to debil. Je to zasranej debil a je mi úplně jedno, co mi na to řekne. Ví moc dobře, kde jsem, a ví moc dobře, jak mě najít, takže pokud má ten zmrd koule, může to udělat. Klidně to řeknu přímo tady v tomhle podcastu. Je to čůrák, kámo. Chová se k lidem jako ke sračkám.

Nevím, o co mu jde. Je to ten nejvíc... já ani nenacházím slova. Nikdy jsem nikoho podobného nepotkal. Neuvěřitelně sebevědomý egomaniak, co si myslí, že je pořád na vrcholu světa. Připadá si strašně relevantní, přitom je to jenom starý, tlustý a vymaštěný děda."

Aby bylo jasno, tenhle homoerotickej souboj Sullyho s Nikkim vyvěrá ze společného působení obou kapel na Crüe Festu 2009, kde Godsmack nezvládli roli předskokanů, respektive jim nedošlo, že Mötley Crüe jsou maličko primadony a ostatním kapelám například rozdávají papírové visačky s nápisem "předskokan", případně jim diktují, na kolik metrů se k nim můžou nebo nemůžou přibližovat a tak podobně. Prostě egoválka jako víno.

Taky na těch kartičkách mohlo stát "Sully má malýho Vojtu Dicka", že jo. Nevím, co by se dělo pak.

My do toho každopádně nevidíme, avšak můžeme rozhodnout, kdo je sakra lepší. Takže hlasujte v anketě vpravo nahoře. Je to souboj!

Godsmack:

Mötley Crüe:

New Element (feat. Jan Bendig and homo band):

Guns N' Roses se (asi) vracejí, Corey Taylor (asi) končí!

Nemám rád ty kecaly, co tvrdí, že už je pozdě, že přece půjde jenom o love (love jako love, ne love jako love, ehm), že se Axl přes tu hromadu dortů, co má v backstage, ani nedostane na pódium. Fakt je nemám rád, páč slepě ignorují fakt, že i přes všechny tyhle zjevné neduhy by byl reunion Guns N' Roses grandiózní událostí, jakou rockovej svět nezažil minimálně... minimálně... no minimálně od doby, kdy se Axl se Slashem naposled poškorpili. Jen si představte naši planetu, kterak přihlíží koncertům původní sestavy G N' R - šlo by o učiněnej ráj, bezstarostné místo, kde by všichni pobývali před pódiem, a neměli tak čas na běžná svinstva současnosti. Takže:

- Žádnej terorismus
- Žádnej hladomor
- Žádnej Tomio a už žádné videoblogy
- Žádnej Klus, Krajčo, Dyk, Vondráčková, Bílá, žádnej Harlej, Charlie Straight, Chinaski, Lucie, Nebe, žádnej Slavík (a už vůbec ne Slávik), žádnej Anděl, žádné Óčko, žádné pseudocelebrity, žádné fejkové úsměvy, okrádání naivek a lezení si do prdele

Lesk a bída české pop music v kostce... teda v obdelníku

Jak říkám, prototyp ideální společnosti. Abych tady ale nemlátil prázdnou slámu, moje predikce velkolepého comebacku Guns N' Roses v roce 2016 vycházejí z vyjádření samotných muzikantů - metalových insiderů, chcete-li -, kteří celou věc považují více méně za hotovku. Ex-kytarista DJ Ashba chtěl zůstat politicky korektní, a tak řek jenom to, že by si reunion kvůli fanouškům fakt přál, zatímco Nikki Sixx se toho nebál a na Twitteru normálně zahlásil, že o comebacku G N' R vědí už úplně všichni. A myslete si o Sixxovi (systém české deklinace je k jeho jménu krajně nemilosrdnej, fňuk), do zákulisí celé téhle taškařice ale vidí určitě líp než my všichni dohromady. Pak do toho začala kecat ještě nějaká kráva, která to chtěla celé negovat, ale ta mě pramálo zajímá.

Jenom si tak říkám, co asi bude dělat Corey Taylor? Vzhledem k tomu, že nedávno prohlásil tohle, čekají fanoušky jeho kapel asi dost krušné časy.

Corey už ví, že to posral

Které metalové kapely v roce 2015 fanoušky opravdu zajímají?

Oni by chtěli, abychom byly poddajné součástky systému. Aby s námi mohli manipulovat, jak se jim zamane. Aby nám mohli bezostyšně tvrdit, kdo je zrovinka v kurzu, komu bychom měli věnovat pozornost a která kapela nahrála desku své kariéry, i když tak nějak tušíte, že ty extatické výstřiky v recenzích časáků nejsou výsledkem kvalit samotné nahrávky, nýbrž šikovného PR, případně počtu kapříků plujících z jednoho účtu na druhej.

Ok, nebudeme z toho dělat zase takové drámo. Občas je ale fajn pohlédnout pravdě do očí. Tu pravdu nereflektujou hodnocení v magazínech, reakce na sociálních sítích, a už vůbec ne pomatené tiskovky, které mezi sebou papouškuje úplně každej (zdravím deset z deseti metalovejch webzinů u nás) a podle nichž je každá kapela právě na vrcholu své kariéry, její koncerty jsou větší akce než akce v Kaufu a bla bla bla. Ta pravda většinou leží pod pódiem. Áno, dnes si ukážeme, kolik lidí ve skutečnosti chodí na koncerty metalových kapel.

Kdo je v roce 2015 v kurzu? A kdo by měl sjíždět inzeráty na pracáku? Tady je nápověda:

Kapela: AC/DC & Vintage Trouble
Místo: San Francisco, CA – AT&T Park
Datum: Sep. 25th, 2015
Výdělek: $4,446,189
Návštěvnost/Kapacita: 46,167 / 46,167

Kapela: Slipknot
Místo: Santiago, CHL – Movistar Arena
Datum: Sep. 30th, 2015
Výdělek: $733,305
Návštěvnost: 12,046 / 15,803

Kapela: Kiss & Dead Daises
Místo: Sydney, AUS – Allphones Arena
Datum: Oct. 10th, 2015
Výdělek: $963,179
Návštěvnost: 10,173 / 13,111

Kapela: Mötley Crüe & Alice Cooper
Místo: Philadelphia, PA – WELLS Fargo Center
Datum: Aug. 14th, 2015
Výdělek: $699,211
Návštěvnost: 9,745 / 12,500

Kapela: Five Finger Death Punch, Papa Roach, In This Moment & From Ashes To New
Místo: Colorado Springs, CO – Broadmoor World Arena
Datum: Sep. 22nd, 2015
Výdělek: $217,797
Návštěvnost: 5,741 / 6,015

Five Finger Death Punch lákají pořád větší davy fanoušků, takže jsou dost v pohodě...

Kapela: Shinedown, Breaking Benjamin & Nothing More
Místo: Kennewick, WA – Toyota Arena
Datum: Oct. 27th, 2015
Výdělek: $177,970
Návštěvnost: 4,219 / 6,198

Kapela: Rob Zombie & Godsmack
Místo: Huntington, WV – Big Sandy Superstore Arena
Datum: Oct. 06th, 2015
Výdělek: $168,244
Návštěvnost: 3,440 / 6,793

Kapela: Megadeth & Children Of Bodom
Místo: Sydney, AUS – Hordern Pavilion
Datum: Oct. 18th, 2015
Výdělek: $170,593
Návštěvnost: 2,823 / 5,278

Kapela: Korn, Suicide Silence & Islander
Místo: Austin, TX – Stubb’s Bar-B-Q/Waller Creek Amphitheatere
Datum: Oct. 19th, 2015
Výdělek: $115,655
Návštěvnost: 2,200 / 2,200

Časy, kdy Korn vyprodali velkou sportovní halu, jsou dávno pryč

Kapela: Ghost
Místo: Boston, MA – House Of Blues
Datum: Sep. 28th, 2015
Výdělek: $62,300
Návštěvnost: 1,823 / 1,876

Kapela: Mastodon, Clutch & Corrosion Of Conformity
Místo: Austin, TX – Austin Music Hall
Datum: Oct. 28th, 2015
Výdělek: $46,325
Návštěvnost: 1,644 / 3,150

Kapela: Danzig, Superjoint , Veil Of Maya, Prong & Witch Mountain
Místo: Montreal, QC – Metropolis
Datum: Oct. 18th, 2015
Výdělek: $24,646
Návštěvnost: 784 / 950

Kapela: Epica, Eluveitie, The Agonist & Martina Edoff
Místo: Los Angeles, CA – The Fonda Theater
Datum: Sep. 26th, 2015
Výdělek: $14,956
Návštěvnost: 543 / 1,200

Kapela: Soulfly, Soilwork & Shattered Sun
Místo: Montreal, QC – Virgin Mobile Corona Theatre
Datum: Oct. 15th, 2015
Výdělek: $12,415
Návštěvnost: 519 / 625

Kapela: Trivium, Tremonti & Wilson
Místo: Tampa, FL – The Ritz Ybor
Datum: Sep. 12th, 2015
Výdělek: $10,981
Návštěvnost: 498 / 1,500

Kapela: Unearth, Wovenwar & Extinction A.D.
Místo: Asbury Park, NJ – The Stone Pony
Datum: Oct. 14th, 2015
Výdělek: $2,523
Návštěvnost: 160 / 900

Kapela: Powerman 5000, SOiL & 3 Years Hollow
Místo: Washington, DC – 9:30 Club
Datum: Jul. 02nd, 2015
Výdělek: $3,200
Návštěvnost: 128 / 1,200

Kapela: Doyle, Calabrese & Hatchet
Místo: Austin, TX – Stubb’s Bar-B-Q
Datum: Oct. 27th, 2015
Výdělek: $1,593
Návštěvnost: 81 / 250

Čísla jsou to jinak nesmírně zajímavá a hezky například demonstrují, kdo své fanoušky považuje za ožralé milionáře (viz poměr návštěvnost/výdělek u koncertů Motley Crue a Five Finger Death Punch, případně Kiss a Slipknot) a kdo naopak k cenám lístků přistupuje drobátko střízlivěji.

A taky už budete vědět, že Doyle fakt nemá jednoduchej život (ačkoliv souloží jednu z nejkrásnějších metalistek ever). A že situace Trivium je i po tolika letech notorické snahy prorazit - minimálně za oceánem - dost tristní. A spoustu dalších věcí.

Nemáte zač!

ŠOK: Obálka nového Sparku není úplnej humus!

Korejsky Blog není žádnej Hatersky Blog, abyste věděli. Pokud byl tedy důvod, do Sparku a grafického pandemonia jeho obálek jsem střílel ostrými a dobře se u toho bavil. Stejně tak ale nemám problém na férovku přiznat, když do té nekonečné temnoty neumětelství pronikne drobounký záblesk naděje a kvality.

A to se právě teď stalo.

Jestli se mě ptáte, proč sakra ten obrázek nejde zvětšit, je to tím, že tohle je maximální rozlišení, které ze sebe Spark na svém Facebooku i ofiko webu vymáčkl. Protože když chcete promovat svůj plátek, logicky (!) všude vyvěsíte obrázky obálky v rozlišení 8 pixelů na 3 brambory.

Ale jinak to není špatnej kousek, co říkáte? Jasně, zas tak moc práce s tím kucí asi neměli a v podstatě šlo jenom o to, aby správně přebarvili logo, když se ale člověk zpětně ohlídne na zvěrstva, co jsou čas od času schopní na obálku svého časáku poslat, je už jenom samotnej fakt, že tak pěknej artwork kolosálně nedojebali úchyláckým fontem z malování (a že já bych o malování mohl psát rozsáhlé eposy), docela solidní úspěch.

Rád bych taky dodal, že tady za nikoho neoroduju a už vůbec není pravda, že mě Spark za tuhle novinku jakkoliv uplatil. Je mi totiž úplně fuk, jestli si Spark koupíte. Důkazem budiž žebříček mých priorit:

1. Já
2. Kozičky
---------------------------------
12293. Kdo je Ladislav Zibura a proč někoho zajímá
12294. Kolik lidí si koupí novej Spark
12295. Jaderný program Ugandy

METALOVÝ HATECLUB #12: KDYŽ METALISTI NERESPEKTUJÍ JINÉ ŽÁNRY

A víte, že jsem přesně tohle dělal taky? Když mi bylo 12... a 13... a 14... a 15... vlastně jsem z toho vyrostl až nedávno. Bylo to ještě pár let zpátky, kdy jsem si pustil Kateřinu Perry a cítil u toho takovej ten nepříjemnej pocit, že tohle by se mi přecá líbit nemělo a jak je jako možný, že ten playlist točím už potřetí a pořád nemám dost. Guilty pleasure, říkaj tomu soudruzi v USA. Nikomu jsem samozřejmě neřekl ani slovo, vždyť by šlo o potupu a pěknou podpásovku celé metalové komunitě. Dneska už na přetvářky seru. Svůj coming out - říkaj tomu soudruzi v USA - jsem prodělal a jsem konečně svobodnej.

Rap není cajk, protože je to prostoduché žvanění do mikrofonu. Pop není cajk, protože se podbízí trendům. Dechovka není cajk, protože je pro důchodce a gerontofily. Disko není cajk, protože na něj v klubech trsaj buzničky a lolitky. Dubstep není cajk, protože je to umělej prefabrikát zplozenej laptopem. Cajk je jenom metal, protože my jsme přece ta elita, co si může jako jediná dovolit kázat vodu a pít víno - co si hraje na odstrkovaný underground a přitom po téhle roli zcela vědomě baží, aby se mohla opájet vlastním pocitem jinakosti a jedinečnosti.

Jo, teď jsem si asi malinko naběh, páč můj Facebook na podobně elitářském přístupu k výlučnosti metalistů a podřadnosti všeho ostatního tak nějak stojí. Komu ale nedochází, že jde o nadsázku a mnohdy cílenou karikaturu, která má v podstatě jedinej cíl, a to nachytat lajky, ten si nejspíš doteď myslí, že svůj dnešní pozdrav "Mír, lásku a kokain všem - i dětem" myslím taky vážně. Prostě nonsens.

Můžete si ujíždět v jednom hudebním stylu a zbytek ortodoxně ignorovat. Bůh chraň, aby vám kdokoliv bral tohle právo. A klidně vám v tom vašem betonovém skleníku může být zatraceně fajn. Pokud se sami srovnáte s tím, že tak trochu připomínáte ten ohranej příběh o Platónově jeskyni, kde si Dežo udělal piknik, protože rezignoval na to, že by mohlo být venku ještě líp (ačkoliv venku svítilo sluníčko, bylo krásnejch pětadvacet a okolo chodily modelky v minisukních, zatímco v jeskyni mu Demeterka vyvářela spoďáry a krutě to páchlo), vlastně k vašemu přístupu nemám nejmenších námitek. Horší je, když tohle vnímání začnete agresivně cpát svému okolí.

Já prostě jenom nesnáším ty kecaly, co apriori hejtujou všechno, co není metal, protože žijí v alternativní realitě, kde existuje jenom jeden správnej druh muziky. Kteří vás za to, že jste si dovolili někam nasdílet svůj oblíbenej rapovej track, klidně odsoudí, vyhodí z přátel, vymočí se vám do schránky a rituálně obětují jednu ze svých činčil. Kterým nevysvětlíte, že muzika se dělí jenom na dobrou a špatnou, že proklínanej pop může být z hlediska formy i obsahu vrcholnou magií a že celej jejich balíček žánrových klišé patří leda tak do hajzlu. Jejich ignoranství a chuť dělat rozhodčího opravdovosti je nechutná pozéřina, s níž nechci mít nikdy nic společného. Tečka.

Proč je nenávidím? 

- Páč jsou většinou nejhlasitější hlásnou troubou ignorantství a debility.

Dá se s tím něco dělat? 

- Ignorovat to ignorantství a jet si svoje.

METALOVÝ HATECLUB #11: TEMNÉ ÚDOLÍ NENÁVISTI ANEB MISS METALSHOP 2015

Ty vole, to je zase poeticky-patetickej nadpis. Jenže dneska to bejt musí. Dneska totiž půjde o jó neveselé povídání.

Metalisti jsou národem mimořádně hašteřivým a nedokáží se shodnout prakticky na ničem. Teda takhle.. kromě toho, že všichni poslouchaj jednu z odnoží metalu, čímž vytvářej jakousi subkulturu či rodinu (hahahahahah!), se nedokáží shodnout prakticky na ničem. Jaký metal je nejlepší? Hádka. Který zpěvák je nejlepší? Hádka. Mám trsátko strčit do pravé kapsy, levé kapsy nebo si ho pro jistotu narvat třeba do prdele? Hádka.

Miss Metalshop? Okamžitá hádka.

Miss Metalshop 2015 vyhrála jakási Hanka. Původem Youtuberka, která má za kluka Youtubera (toho kluka prej odebírá moc a moc lidí, a proto měla Hanka óbr-podporu) a jednou se jim asi narodí párek Youtuberských dětí. Nevím, neznám je a původně jsem se nechtěl do celé věci vyměšovat, neb diskuzních výměšků už tahle anketa za sebou zanechala víc, než je zdrávo. Jenže pak přišel moment, kdy už jsem tu nechutnou směsku lží, arogance a závistivého plivání celé řady lumenů, kteří svými výkřiky klesají někam na úroveň debilů diskutérů z Novinek, prostě nedokázal dál ignorovat. Bylo to zhruba ve chvíli, kdy jsem zjistil, že tahle sebranka používá jako hlavní argument, proč tu holku nenávidět, následující obrázek...

Klikni na to. Nebo si kup brejle.

... z něhož samozřejmě usoudili, že dotyčná tvrdou muziku neposlouchá, a protože je mnohem jednodušší ulevit svému komplexy stíhanému životu někde v komentářích na Facebooku, než si ten profil třeba otevřít, podívat se na ostatní statusy, pustit si videa a teprve potom vynášet soudy, okamžitě se jali tyhle ironicky míněné komentáře, kterými se autorka zjevně snažila vztyčit prostředníček právě jim, vydávat za realitu. Zkrátka a dobře: Celý zdroj jejich nenávisti je vylhaná sračka, která slouží jenom k tomu, aby si pár frustrátů mohlo ulevit na úkor někoho jiného. A touhle nenávistí se bezostyšně snaží krmit všechny okolo.

Aby se mě teď kdejakej jouda, co má Vysokou školu života a 8 lahváčů v sobě, nejal poučovat: Já moc dobře vím, že ta holka rozhodně žádným ideálem titulu Miss Metal není, a nečekám žádnej všeobecnej konsenzus, že teď jako musí být oblíbená a nesmí se na její adresu vypustit křivého slůvka. Viděl jsem její videotvorbu a upřímně - stojí to za hovno (na druhou stranu asi nejsem zrovna prototyp cílovky, že ano). To ale nikomu nedává právo, aby účelově manipuloval s informacema a malost svého ega kompenzoval vyvoláváním odporných štvanic na internetu.


Jestli je totiž něco horšího, než holka, co používá ve svých videích pozdrav "Čusík méďa pusík" a afektovaně piští způsobem, že bych jí po minutě vzájemného soužití sám sbalil všechny věci a vystřelil ji mimo naši galaxii, jsou to šiřitelé nepravd a prachsprostí udavači.

Proč je nenávidím? 

- Hejtuju Hanku, protože je to maličko pipka. Stokrát víc ale nenávidím parchanty, kteří někoho šikanujou na základě vylhanejch nesmyslů, a ještě tím krměj svoje okolí.

Dá se s tím něco dělat? 

- Pomateně nesdílet a nepapouškovat všechno, co vám na netu podstrčí kdejakej postiženec. 

VIDEA: Katy Perry kdysi zpívala v metalové kapele

No to si snad ze mě děláte prdel. A já myslel, že už to ví každej. Zjevně ne, jinak bych neměl poslední dva dny svůj Fejsbuk-kanál totálně zasranej zprávama o tom, jak je maximálně šokujovnící, že Kateřina Peryjová kdysi dělala vokály (a k tomu se nejspíš dostala tak, že dobře dělala něco jiného) u bohabojných metalistů z P.O.D.

To se psal rok 2006, P.O.D. byli na vrcholu své kariéry, měli docela velkou hitovku “Goodbye for Now” a právě její pozadí bylo zkrášleno (nejen) pozadím Kateřiny, která v té době vystupovala ještě se svým křesťanským gimmickem a pod rodným příjmením Hudson.

Jak to šlo dál, asi netřeba povídat. Katka je dnes jednou z nejslavnějších osobností planety, singly prodává v řádech milionů a na své erekci bych ji přenesl skrze devatero lesů i řek.

P.O.D. dnes mají asi stejně fanoušků jako kapela Citron. Takže vylezte, moc dobře vím, že všech 7 se vás tady někde schovává.

Videa:

ŠOK: Někdo odhalil pravou identitu zpěváka Ghost

Možná víte, že mám docela rád švédské satanáše Ghost. Že mě opájí jejich mystérium. Že v jejich hravých kombinacích prog-rocku s odkazem ABBY nacházím skutečnou rozkoš. Že za konjunkce Venuše, Měsíce a Jupiteru provádím temné rituály a obcuji s nebohými pannami, které posléze za mučivého jekotu nutím předčítat filmové recenze Mirky Spáčilové.


Inu, prostě mám rád Ghost.

A proto mě zatraceně sejří, když si kdejaký nuzák myslí, že jakmile pošle metalovým webzinům fotky odmaskovaného Pápy Emerituse, autmaticky tím propálí největší tajemství všech dob, zažehne třetí světovou a pozná tajemství iluminátů. Nic takového se nestane. Proč?

Protože pravou identitu Pápy Emerituse stejně všichni známe!

Tak... a najednou to všechno dává smysl.

Rammstein jdou (asi) nahrávat nové album. Haleluja!

Nemám rád Německo. Tak.. právě jsem si ulevil. Tedy... tou první větou jsem si ulevil. Žádné fazole dneska na oběd neprobíhaly, takže... co jsem to chtěl?

Jo, k tomu Německu. Mám k Německu zkrátka určitej typ averze, který nejspíš pramení z hodin dějepisu, kde jsem pozor dával (a co jako, že byl Hitler židovskej Rakušák?), a navazujících hodin jazyka německého, kde jsem naopak pozor nedával, a proto znám po pětiletém studiu téhle vepřové hatmatilky akorát pár zbytečností a zhruba tuším, jak se řekne zatáčka, neb to slůvko podezřele připomíná české označení pro holky s vagínou do větru. Prostě die Kurva.

Ale abych tady naše sousedy pořád nehanil, německá preciznost už je dneska etalonem kvality (zdravím do Volkswagenu) a nějakej ten jejich metal taky není dvakrát k zahození. Třeba takoví Rammstein jsou docela v pohodě kapela a vlastně mi ani nevadí, že jsou to Němčouři jako Brno, páč dokud řežou do kytar a na koncertech lidi kropí plamenometem (Hitlerův odkaz je všudypřítomný), dokážu jim jejich původ odpustit.

A víte, proč se seru s tak dlouhým úvodem? Protože celá novinka by jinak zněla - a vemte jed, že na většině českejch servrů znít bude - nějak takhle...

Rammstein jdou do studia a na Facebook si dali tuhle fotku:

Konec. Jdu si pustit Katy Perry. Čau!

METALOVÝ HATECLUB #10: PROČ SAKRA SYSTEM OF A DOWN NENAHRAJÍ NOVOU DESKU?

Hele, nebudu si tady hrát na skalního fanouška System Of A Down, kterej se denně cestou do práce natřásá v rytmu arménského folklóru a kadeřavost svého ohanbí udržuje zásadně v harmonii s kudrlinkami Serje Tankiana. Ne, vždycky jsem byl mnohem víc nezávislým pozorovatelem, co si užíval největší hitovky, choval k nim přirozenej respekt, nikdy ale nepronikl do jejich kumštu natolik, aby musel orodovat každej rok za příchod nového alba a zničeně pak plakal, když k tomu dle očekávání zase nedošlo.

System Of A Down na novém albu dělají už nějakých deset let. Nebo nedělají? Problém je v tom, že neexistuje relevantní soubor informací, kterej by alespoň naznačil, jestli kucí postupně sestavují to nejlepší album všech dob, učiněné perpetuum mobile, z jehož poslechu se poserete a ono vám pak ještě utře prdel a vypere spodky, nebo na všechno regulérně kašlou a spokojí se s tím, že jednou či dvakrát za rok vyrazí do streetu mezi lidi a vyprodanými koncerty poplatí ten štos složenek, co jim denně za všechny ty hotely, videa, pštrosy, kolotoče a píčoviny chodí.

A to nevědomí je zkrátka na pytel. Zatímco Metallica vydala poslední desku v roce 2008, a na novince evidentně bude pracovat minimálně ještě další rok, vy víte, že další album prostě dorazí (nechme stranou otázku, jestli ho fakt chcete). V případě System Of A Down ale funguje dokonalé informační vakuum. Někdy se mi zdá, že už i samotní fanoušci na svá očekávání úplně rezignovali a jde jim v podstatě jenom o to, aby Systémové přijeli do jejich vesnice, kde jako klasická zábavovka odehrají plejádu hitovek, lidičkové si zazpívají, zatančí a všichni půjdou spokojeně domů.

Nechci tím srážet koncerty System Of A Down. Kdo viděl jejich show na fesťáku Rock In Rio, musí pokorně uznat, že ta muzika pořád rezonuje nevídaným způsobem, a právě proto mě tak sere, že podobně sehrané a svým způsobem jedinečné těleso nedokáže ukočírovat svá ega (jo, narážím na dva zpívající pány) a minimálně ještě jednou naposledy přetavit svou úspěšnou formulku v dlouhohrající soubor novosongů. Posledních pár let mi SOAD připomínají - spíš než fungující kapelu - moderní žoldáky, kteří pro zlatku v soukromých tryskáčích neváhají obletět svět, skutečně potřeby svých chlebodárců ale okázale a beze slova ignorují. Jenom aby jejich suverenita časem nenarazila.

Proč je nenávidím? 

- Protože jim očividně s nahrávacími postupy radí Axl Rose.

Dá se s tím něco dělat? 

- Začít bojkotovat koncerty? Ok, to budu asi jedinej. Ale fajn. Já bojkotuju koncerty System Of A Down!

Koukejte na to nejlepší z festivalu Rock In Rio

Rock In Rio je něco jako Noc Plná Hvězd. Teda kdyby se Noc Plná Hvězd nekonala v Třinci, ale v Brazílii. A kdyby na ni chodilo přes 100.000 lidí. A kdyby páteř každého ročníku netvořilo pekelné trio Ewa Farna, Legendy se (poz)vrací a Doga. A kdyby to poslední roky všeobecně nestálo tak nějak za hovno. Počkat, ten festival už neexistuje? Nu... to je překvápko, panečku.

Ale zpátky k brazilskému svátku tvrdé muziky. Během uplynulých dvou víkendů se v Riu do Ria sjížděla rocková smetánka, a jelikož byly koncerty vysílány prostřednictvím live streamu, samozřejmě teď máme k potěše hromadu záznamového materiálu. Takže sledujte:

Z Larse Ulricha už si dělaj srandu i jeho kolegové

Klid, jenom klid. Nejsem úplnej magor, abych si tady dělal čurinu z Larse Ulricha, anžto vím, jak militantní uměj fanoušci Metallicy v určitých momentech, jako když jim někdo třebas pohaňuje jejich modly, být. Na Metallice jsem byl zatím dvakrát. Jednou to stálo úplně za hovno (Sonisphere 2010) a jednou přišel hrozitánskej déšt, který ale paradoxně celou věc posunul do vcelku nezapomenutelné roviny - v pozitivním smyslu.

Faktem nicméně zůstává, že Lars Ulrich už pěkných pár dekád nejede na plnej plyn. Možná kdysi jenom papal víc luštěnin, spíš se teď ale mnohem víc profiluje v roli maskota a byznysmena, což mu logicky krade čas, který by jinak mohl investovat do poctivého tréninku. Zatím jeho pochybné koncertní výkony komentovali hlavně naštvaní fanoušci, v poslední době mu už ale začínají nakládat i jeho kolegové. Naposledy to byl Tommy Lee (Jones) z Mötley Crüe, který na svém Twitteru tak trochu parafrázoval název filmu Straight Outta Compton:

pic.twitter.com/bnIGW91At7

— T❍mmy L33 (@MrTommyLand) September 20, 2015

A jelikož se ta kritika množí, chci nechat rozhodnout vás, milé čtenáře Bible moderního metalisty, protože vím, že bytosti natolik oduševnělé a intelektuálně vyspělé mají ve všem pravdu. Takže hlasujte vpravo nahoře.

Je metal opravdu v žumpě? Čísla hovoří jasně

Slýcháváme o tom pořád, jsou toho plné internety, dokonce i ctěné veličenstvo - já, Onan Veliký - na tohle téma filozoficky rozjímalo v jednom ze svých hateclubů. Je metal nyní skutečně v zajetí stagnace?

Prodejní čísla za oceánem napovídají, že nikoliv. Prodejní čísla za oceánem jsou pro metalové kapely dokonce tak skvělá, že to vypadá na hotovou metalovou renesanci. Ne, fakt si nedělám prdel. V zemi, které byl během posledních let přisuzován hlavní podíl viny na poněkud vachrlatém vývoji tvrdé muziky, teď metalové desky startují pravidelně v TOP10 - a ještě častěji v TOP5 (naštěstí nikdy ne v TOP09!) - prodejního žebříčku Billboard 200, kde mají obyčejně předplacené místo všechny ty Sehleny Goméz, Davidové z Nugety a další Bíbrové.

Metal má stále sílu rezonovat. Nejde přitom o pouhé domněnky. Můžeme to exaktně doložit:

1. Bring Me The Horizon - vydali novou desku "That's The Spirit" 11. září - debutovali na 2. místě Billboardu - prodali 62,000 kusů desky - nejvyšší debutové umístění i prodejní týden na území USA v historii kapely
2. Slayer - vydali novou desku "Repentless" 11. září - debutovali na 4. místě Billboardu - prodali 50,000 kusů desky - nejvyšší debutové umístění na území USA v historii kapely, nejvyšší debutové umístění na území USA pro vydavatelství Nuclear Blast v jeho historii
3. Iron Maiden - vydali novou desku "The Book of Souls" 4. září - debutovali na 4. místě Billboardu - prodali 74,000 kusů desky - nejvyšší debutové umístění i prodejní týden na území USA v historii kapely - album debutovalo na 1. místě prodejů ve čtyřiadvaceti zemích světa
4. Five Finger Death Punch - vydali novou desku "Got Your Six" 4. září - debutovali na 2. místě Billboardu - prodali 119,000 kusů desky - nejvyšší debutové umístění i prodejní týden na území USA v historii kapely
5. Disturbed - vydali novou desku "Immortalized" 22. srpna - debutovali na 1. místě Billboardu - prodali 98,000 kusů desky - na vrcholu Billboardu stanuli už popáté
6. Ghost - vydali novou desku "Meliora" 22. srpna - debutovali na 8. místě Billboardu - prodali 29,000 kusů desky - takřka o třetinu vylepšili prodejní výkon předchozí desky

Když vidíš prodejní výsledky metalu...

A pokud vám snad nestačí toliko proklínané Spojené státy, můžete nakouknout vedle do Německa, tedy do současné Mekky metalu, kde nová alba Iron Maiden, Slayer a Motorhead svorně debutovala na nejvyšší příčce prodejnosti. Jo, hudební vkus Němců je dost v cajku.

To vše v horizontu několika posledních týdnů. Snad nemusím říkat, co z toho vyplývá. Samozřejmě tady nechci paušalizovat a tvrdit, že metal je nejsilnější ve své historii. Rozhodně není. Jakékoliv úvahy o "smrti rocku" jsou ale naprosto zcestné. Zatímco oni mají dojmy, my máme čísla - a ta jsou pro nás poslední dobou mimořádně příznivá!

Mötley Crüe už by měli vážně skončit

Jelikož patřím mezi sedm fanoušků Mötley Crüe u nás, kterým ještě nebylo třicet, byl bych docela rád, kdyby to kucí zabalili na výsluní a ten rockovej důchod si vychutnávali jako opravdové legendy, na něž se vzpomíná s nefalšovanou nostalgií, příjemným mrazením v zádech a nalajnovaným kilem koksu. Prostě taková ta domácí pohoda.

Pak si pustím záznam víkendového koncertu Mötley Crüe z fesťáku Rock In Rio a mám chuť propadnout v usedavý pláč. Vidím tam totiž tři muzikanty a jednoho maskota sítě McDonald's, kterému slíbili, že za každou pětiminutovku na pódiu dostane 2x Big Mac, velké hrancle a kelímek sody, a tak se tam všemožně potí, produkuje neartikulované zvuky a dává na odiv svoje tancující pneumatiky. Sorry, já se chtěl tentokrát ovládat, pak jsem tomu ale dal druhou šanci a můj výraz byl...


Sixx a Lee jsou cajk a minimálně další dekádu ještě cajk budou. Mars je bojovník, kterej to i přes nelehkou zdravotní situaci vždycky svedl uhrát tak, abyste jeho handicap nevnímali. A pak je tady člověk, díky němuž jsem fakt rád, že Mötley Crüe právě jedou své (snad-už-fakt) poslední turné. Člověk, k němuž bych rád choval alespoň elementární slušnost, ale když se takřka celou kariéru choval jako kolosální čůrák, je teď zatraceně složité si ty úšklebky odpustit.

Mötley Crüe a knedlo vepřo zelo na festivalu Rock In Rio:



Ovarové koleno sólově vraždí americkou hymnu:

Francie si zve do televize Ghost. TV Hovna má Maxíky

Nerad, fakt nerad používám název TV Hovna. Považuju to za krajní dehonestaci všech slušných exkrementů tohoto světa. Silnější označení pro ten nebetyčnej odpad, co si u nás nechávají denně 2 miliony lidí lifrovat přímo do mozkovny, ale zatím neexistuje. Zatím. Jestli s tím hlavy pomazané nehodlají nic dělat, ujmu se toho sám. A to budete teprv čumět.

Jelikož Hovnu už několik let nesleduju a její bizárky nacházím výhradně prostřednictvím sdílečů na Facebooku, docela mě překvapilo, když jsem onehdá narazil na další z dílků do skládačky "Proč tenhle hnůj ještě nezakázali a proč se tolik lidí nechává denně intelektuálně kastrovat". Dejte si impozantní show prasopsů z Maxim Turbulenc v jedné z nedávných Snídaní s Hovnou:


No... a shodou okolností jenom o pár minut později registruju cool záznam songu "From The Pinacle To The Pit", kterým Ghost zavřeli huby všem bohabojným Frantíkům ve vysílání francouzské televize Canal +. Malinko rozdíl, co?


Existuje snad lepší příklad, jak moc je naše společnost, která dává svou pozorností kapitál tomu svinstvu nahoře, v prdeli? Ano, chci burcovat národ k zamyšlení. Ne, nečekám, že se cokoliv změní.

Dnes opět brečel jsem
Dávali zprávy
Z televize jen volání
Pod kořenem báby

Proč mi to děláte?
Je mi to třeba?
Pěkně mě mrdáte
A to je teprv středa

Lady Gaga podle všeho dost miluje Iron Maiden

Popoví zpěváci mě absolutně nezajímaj. Popové zpěvačky mě naopak zajímaj docela hodně. Nemusíte oplývat dedukčními schopnostmi Alenky Pastelky z Ezo.tv, abyste pochopili, co tedy na popových interpretech asi cením ze všeho nejvíc. Jo, většinou jsou to prsíčka a další výbavička, neb nic jiného dnešní pop music konzumentům ostatně ani neprodává.

Proto jsem nikdy moc nepochopil, jak někdo může uchcávat z pana Gaga, co má vpředu párek kokršpanělů a ještě to maskuje halucinogenními kostýmy, které vypadaj jako z dílny závisláka na toluenu. Nebo Peta Dohertyho. Eeeeh!

Lady Gagaová a její kámoš Pete "ty drogy nejsou moje a ta částka, co jsem za ně dal, taky nesouhlasí" Doherty

Jenže teď budu muset tuhle Lejdy podle všeho začít respektovat. Lady Gaga je totiž velkou fanynkou Iron Maiden, což znovu potvrdila dneska ráno, když vstávala už v 5:00, aby si nezapomněla stáhnout (oficiálně, vy piráti!) novou desku Iron Maiden "The Book of Souls". Proč ale nevstávala třeba v 6:00? Jak souvisí hodina, kdy se probudíte, s tím, jestli si na něco vzpomenete? A odkdy se lidi chlubí tím, že si jdou něco - byť oficiálně - stáhnout? Okej, okej... jsem zasranej hnidopich. Já vím.

When your up at 5 am because you wanna make sure you don't forget to download @IronMaiden new album The Book of Souls. MUSIC FANDOM IS ALIVE

— Lady Gaga (@ladygaga) September 7, 2015

Lady Gaga má tedy počínaje dneškem můj respekt a už se mu nikdy nebudu smát. Každej ale jinak ví, že popová královna je jenom jedna...

Pokud jste došli k závěru, že celým smyslem téhle novinky bylo oslavit přednosti Katy Perry, máte pravdu.

METALOVÝ HATECLUB #9: KDYŽ VÁS ZAČNE OBLÍBENÁ KAPELA POŘÁDNĚ SRÁT

Fuj, poslední dobou jsem sprostej jako promovanej kanálník, ale co vám budu povídat, občas si člověk prostě nemůže pomoct - a tohle je přesně ten případ. Když vás někdo nebo něco sere od počátku své existence, není se v podstatě proč rmoutit (zdravím Mirku Spáčilovou, Pitomia Okamuru a všechny fanoušky Aleše Brichty, kteří nepochopili, že ten nápis "Brichta bude viset" jsem v Praze fakt nesprejoval já). Když si ale vypěstujete pozitivní emoci, máte ji rádi, kupujete jí dárky, bavíte se o společné budoucnosti a ona vám pak bez vysvětlení vrazí kudlu do zad, je to fakt.... eeeem, o čem jsem to chtěl mluvit?

Jo, takže kapely. Ta metafora s milostným životem nebyla až tak od věci. Taky rozchod s kapelou může v životě dospělého muže napáchat nebývalou paseku a mnohdy trvá i několik hodin, než se z tohohle spirituálního procitnutí vzpamatujete a najdete si jiný, vhodnější objekt zájmu. Sakra, vždyť to je úplně jako s holkama! Ale teď vážně: Dnes hodlám učeně rozmlouvat o mém složitém vztahu s Five Finger Death Punch, kterej v posledních týdnech schytal hned několik - dost možná až smrtelných - ran.

Koukej, jak se mi z toho chlastu klepou ruce!

Málokdo je dokáže ignorovat. Buďto z nich stříkáte do textilu, nebo je naopak nemůžete vystát. Five Finger Death Punch metalovou komunitou zkrátka rezonují, a to vždy byl, je a bude nejlepší recept, kterak se dostat na vrchol. Kontroverze prodává, a i když jsem se nikdy ani zdaleka nepřibližoval fanouškovskému levelu pomatenejch Amíků, kteří FFDP žerou jejich military pózu a mačo gesta i s navijákem, jejich muzika mě prostě a jednoduše bavila - ať už se bavíme o správně hrubozrnném War Is The Answer, hitovém American Capitalist a vůbec nejlepším Wrong Side Of Heaven vol.1, které vytesalo pomník testosteronem napěchovaných válcům i jemných akustických tryznám, které stále, tedy i dva roky po vydání, dobývají americká rádia.

Druhá část zmiňovaného dvojalba mi už nicméně zdaleka tolik radosti nepřinesla. Dobře, říkal jsem si. Víme přece, jak to chodí s dvojalby - téměř žádné si neudrží stejnou kvalitu i na druhé části, ať už se nám samotné kapely snaží nabulíkovat cokoliv. Okej, jedeme dál - Ivan Moody se v květnu vylitej jako prase potácí na pódiu v Tennessee (jak příznačné), dělá ostudu sobě i kapele, všechno natáčej diváci a o den později už se spekuluje o live rozpadu kapely. Nestalo se tak a místo na mol opilého zpěváka dostávají vale zvukaři a další nebohé duše z týmu FFDP. Jo, zvukař může za to, že máte v jádru notorika a hádáte se během koncertů. Hahahahahah.. ehm.. ne, nemůže.

Říkejme tomu druhý strike pro FFDP. Budu dokonce tak milosrdný, že nedávné obvinění Moodyho z domácího násilí, které nevznesla pouze jeho údajná manželka, ale i další členové zpěvákova příbuzenstva, nehodlám do kolonky totálních přešlapů počítat, ačkoliv mě z domněnky, že je Moody sebestřednej a nebezpečnej trotl, určitě nevyvedlo. Co však přehlížet nehodlám, je naprosto sterilní, unylá a bezpohlavní novinka s názvem "Got Your Six" - album tak předvídatelné a nudící, až je to svým způsobem šokující. Vydat tohle album pod názvem Wrong Side Of Heaven vol.3, bylo by to s přihlédnutím k takřka totožnému zvuku, podezřele podobnému obalu i naprosto vyčurkované produkci (Kevine Čurko, už fakt stačilo!) vstříc fanouškům určitě férovější.

Five Finger Death Punch, právě jste si připsali třetí strike. A já mám pocit, že mi na pár let stačilo.

Proč je nenávidím? 

- Protože se chovají jako žena. Ta, jíž jsem nabídl své srdce. A ona ho spláchla do hajzlu. Fňuk!

Dá se s tím něco dělat? 

- Přestat chlastat, vykopat Kevina Čůrka minimálně na Pluto, neinhalovat tolik vlastní propagandu. To jen tak pro začátek.

METALOVÝ HATECLUB #8: UŽ TO NENÍ, CO TO BÝVALO

Možná ten pocit taky znáte. Celí lační si poslechnete zatím poslední singl vaší oblíbené kapely a ten singl se vám moc líbí. Tak jo, jdete se teda podívat, co si o něm myslí běžný plebs na internetových diskuzích, a v tom na vás vyletí obligátní: "Už to není, co to bývalo!" Že je Facebook podobných floskulí plný, si snad nemusíme povídat, tahle je ale obzvlášť lepkavá, smradlavá a má tendenci se uchytit všude, kam zavítá stádo po minulosti bažících hardcore fanboyů, kteří zpravidla uznávají pouze debutovou desku kapely a nic po ní už nehodlají tolerovat.

Jasně, že to není, co bývalo, ty idiote. Jestli chceš, aby všichni vydávali jedno album ve stopadesáti různých variacích, běž si poskládat playlist z největších hitů Slayer, AC/DC a Motörhead, ale nepleť svůj pomýlenej výklad toho, co je správná muzika, pod každou novinku každé metalové kapely na zeměkouli, co se třeba snaží svůj zvuk měnit, experimentovat a posouvat se s každou deskou někam jinam. Občas mám pocit, jako by šlo o čistou frajeřinku. Vám všem se to líbí? Tak já teda říkám, že kdysi to bylo lepší. Sám nevím, v čem konkrétně.... ale prostě bylo!

Nauč blbce jednu větu a on ji bude opakovat. Pořád.

Pro všechny tyhle věčné nostalgiky mám bohužel smutnou zprávu: Poslední dobou vyčnívá z davu spíš ten, kdo se k podobně rutinním soudům neuchyluje.

Páč už asi 120 let provozuju nejmenované české stránky o Slipknot, je pro mě hláška "už to není, co to bývalo" něco jako denní mantra. Iowa nebyla jako Slipknot, Vol.3 se moc vzdálilo Iowě, All Hope Is Gone bylo až podezřele odlišné a The Gray Chapter nezní jako Slipknot. Vysvětlíte jim, že třeba samotné muzikanty nebaví ve čtyřiceti a s rodinným zázemím tvořit stejnou muziku jako v době, kdy jim bylo 20 a svět vnímali coby smečka hladovejch psů z okraje společnosti? Těžko. Protože za všechno určitě můžou peníze, ilumináti nebo Kalousek.

Metaloví nostalgici patří k typu lidí, kteří si velebí ve svých tendencích převracet každou historickou reálii v pozitivní zkušenost. Za komančů bylo zkrátka fajn, na střední jsme se měli všichni nejlíp a kapely už nevydávaj desky jako kdysi. Tvrdí oni. Komunisti byli odporná svoloč, na střední to bylo super, ale taky vás tam pár sviní pěkně podtrhlo, občas s váma zametla nějaká holka a ani maturita nebyla až taková prdel, a metalové kapely hrají povětšinou stejně kvalitně jako kdysi, akorát se časem mění. Říkám já.

Proč je nenávidím? 

- Protože historie se neopakuje. A oni to neumí pochopit!

Dá se s tím něco dělat? 

- Jo, nakreslit na lopatu přímku s body minulost-současnost-budoucnost a tou lopatou je mlátit po hlavě pokaždé, když začnou vylejzat z nor.

Peklo zamrzlo. Slash se teď fakt baví s Axlem Rosem

Dokázal bych si představit, že se sporťáci na TV Hovna naučí rozeznávat ofsajd od hovězího guláše. Dokázal bych si představit, že se Sagvan Tofu jednou stane relevantní a uznávanou osobností. Dokázal bych si dokonce představit, že se v budoucnu vzdám polského krabicového vína.

Že se ale dočkám dne, kdy Slash a Axl Rose konečně najdou společnou řeč a přestanou po sobě nenávistně štěkat, to je něco... mimořádného. Jenže rockový svět je mimořádných příběhů plný a reunion původní sestavy Guns N' Roses by byl událostí natolik spektakulární, až by z toho nadšením explodovala planeta.

Nebo by šlo o obrovskej provar. Ale proč být hned pesimista?

"Přišlo to asi s velkým zpožděním, ale teď je to mezi námi fakt cool. Nechali jsme rozplynout všechny ty negativní věci, které se nás držely tak dlouho," řekl Slash před pár dny ve Švédsku.

Ok, Slash a Axl jsou zase kámoši, Duff do toho půjde určitě, Adler snad taky a... Izzy, nebuď hňup!

METALOVÝ HATECLUB #7: LESK A BÍDA METALOVÝCH ELITÁŘŮ

Není snad dne, kdy bychom neviděli jednu z metalových autorit, kterak si hrdě buší do prsou a hlásá něco o metalové rodině, co vždycky drží pospolu a protivníky hledá výhradně na opačných stranách hudebního spektra. Nic přitom nemůže být vzdálenější pravdě. Posluchači metalu patří obecně mezi názorově velmi rozklížené komunity a obvykle se neshodnou ani na tom, co vlastně spadá a nespadá do jeho kánonu, natož aby se pochvalně plácali po ramenou a jeden druhému skládali komplimenty (pokud nejde o kozatou holku). Zdaleka nejortodoxnější a smýšlením nejuzavřenější podskupinu pak tvoří takzvaní metaloví elitáři - lidi, co poslouchají určitou (většinou extrémně alternativní) sortu kapel, a vše ostatní je pro ně apriori špatné, podbízivé, milované většinou, a proto zavrženíhodné.

Typickej rozhovor s metalovým elitářem

Metaloví elitáři jsou dogmatiky naší kultury. Svým způsobem je nic neodlišuje od náboženským fundamentalistů a dalších praktikantů názorově redukovaného pohledu na svět. Mají svůj předem stanovený výklad reality, který nemůže být absolutně zpochybňován a vyvracen. Kdo je nepodporuje, stojí okamžitě v opozici. Zůstávají pevně v undergroundu, zároveň ale mají pocit, že ční nad všemi ostatními. Vše je dáno předem, vše má svá pravidla.

Když pravidla, tak desatero. Deset přikázání metalových elitářů zní asi takhle:

1. Je ti 30 a dívčí klín jsi zatím viděl jenom na internetu? Nevadí. Povyšovat se nad ostatními můžeš i tak.
2. Kreativita může fungovat pouze v undergroundu. Sklep je místem s největší uměleckou aurou na světě.
3. Facebook je buržoazní svinstvo a slouží jenom k postování nenávistných komentářů pod příspěvky kapel, co nesnášíš, a lajkování kapel, které nemají víc jak 100.000 fanoušků.
4. Jakmile kapela překročí 100.000 fanoušků, je to mainstream a mainstream není umění.
5. MySpace už nikdo nepoužívá? Tak to je čas, aby sis tam založil účet!
6. Slipknot jsou nejhorší kapela všech dob, protože jsou úspěšní. Corey Taylor je sebestředný a netalentovaný kretén, protože je úspěšný.
7. Koncerty, na něž přijde víc jak 13 lidí (i s obsluhou), jsou mainstream. Tudíž zlo!
8. Kapela je povinována pořád nahrávat jednu a tu samou desku. Jakýkoliv náznak změny = komerce.
9. Nos zásadně hadry kapel, jejichž loga nikdo nepřečte - ani samotní členové.
10. Hlavně se pořád ser do ostatních a snaž se jim dokázat, o kolik máš lepší vkus než oni.

Jestli mi z někoho fakt praskaj cévky, je to přesně ta parta arogantních zmetků, co žije v představě, že jejich hovno nesmrdí a neumí si dělat srandu sama ze sebe, ze své muziky ani ze svých praštěných stanovisk, kterých se bude držet, i když neexistuje způsob, jakým relevantně změřit jejich pravdivost (viz utkvělá představa, že cokoliv je komerční - už si kurva zapamatujte, že komerční je každej, kdo za hraní bere prachy - a mainstream, je okamžitě špatné). Jsou true a evil, přitom jejich zabedněnost a snaha kázat o "pravém metalu" působí jako špatná groteska. Je mi z nich špatně a mám docela radost, že místo toho, abych se s touhle pakáží musel ještě někdy setkávat v absolutně zbytečných názorových konfrontacích, jim posílám akorát tenhle srdečnej hejt.

Metaloví elitáři, ztělesnění lesku a bídy metalu.

Proč je nenávidím?

- Protože mě stáli už dost času, hádek a zbytečného vysvětlování.

Dá se s tím něco dělat?

- Vytrvale ignorovat. Možná je to přestane bavit. Ale spíš ne.

Trivium jsou zpátky a já volám třikrát hurá!

1. hurá: Trivium se po bojácném Vengeance Falls rozhodli konečně udělat další pořádnej krok kupředu.

2. hurá: Není to cesta přehrávání starých metalcore odrhovaček, ale zavedení nových pořádků.

3. hurá: Tahle deska bude masivní, to mi věřte.

A přitom tam pořád slyším ten nezaměnitelný otisk Davida Draimana z Disturbed, který produkoval právě Vengeance Falls a na vokálních melodiích Matta Heafyho, zdá se, zanechal trvalou stopu. Heafy je sebevědomější, pouští se do odvážných výšek a rockovému feelingu odpovídá i pořádně tučnej ústřední riff, který bude hlavně na koncertech působit coby neomylnej spouštěč hromadného házení řepou (© TV Hovna). Klipová poetika mrtvé zimy je už jenom takový příjemný bonus.

A víte co? Já si to jdu pustit zas a znova. Tohle mě fakt baví!

Na Axla Rose se všichni vysrali, a tak je zase sám

Zároveň je třeba dodat, že si z toho největší egomaniak v historii rocku asi moc hlavu nedělá. A to je přitom jediný zbývající člen Guns N' Roses!

Nebo takhle: Je jediný zbývající člen Guns N' Roses, který ještě někoho zajímá.

Zajímal mě taky DJ Ashba, nepřehlédnutelný a zatraceně zručný kytarista, kterému se sice hromada lidí smála za to, že často napodobuje Slashe (a vlastně měli i pravdu), pořád byl ale ze současného ansámblu Guns N' Roses tím zdaleka nejviditelnějším a jeho stage presence zadupala do země většinu rockových kytaristů současnosti. Chtěl jsem zažít aspoň jedno album, na němž by se Ashba autorsky podílel - v kapele ostatně působil 6 let, což by jinde vydalo hned na několik desek. Inu, nedočkám se. Ashba je oficiálně fuč.

Axl Rose má teď pár možností, jak dále naložit se vzniklou situací:

a) Udělat to nejlepší, zavolat konečně Slashovi a dát lidem konečně reunion
b) Udělat to horší a zavolat Robina Fincka s Bucketheadem
c) Udělat to nejhorší a představit nové členy číslo 2458 a 2459
d) Sedět doma a dál baštit dorty

Šance na obnovení původní sestavy Guns je nyní každopádně nejvyšší za posledních... no, minimálně od doby, kdy Axl naposledy vyházel všechny členy. Takže teď, nebo nikdy. Ale spíš nikdy. Ehm.

METALOVÝ HATECLUB #6: STOP MOBILŮM NA KONCERTECH

Otravují většinu svého okolí, ničí si vlastní zážitek z koncertů a stále častěji proti nim brojí i samotní muzikanti, jež pro obrazovkou zhypnotizované zombíky taky nehrají zrovna rádi. A přesto je jich stále větší a větší množství. Telefonisté na koncertech, to je zvláštní úkaz druhé dekády 21. století, který jde ruku v ruce s masivním rozvojem technologií a možností obstarat si za relativně solidní peníz telefon, s nímž natočíte koncertní videa jako od profíka. Nebo vy si to alespoň myslíte. Ve skutečnosti je totiž drtivá většina záznamů z koncertů roztřesenej a zachrchlanej blivajz, který se nelíbí nikomu jinému než člověku, co jej pořídil a který jím pak v domnění, že je teď hrozně cool, neúnavně tapetuje všech svých 120 profilů na sociálních sítích (nezapomeň na Instagram, vole, hlavně ten Instagram a filtříčky!).

Přitom by stačilo tak málo a celý tenhle konflikt dvou znesvářených stran fanouškovského spetra mohl v poklidu utichnout. Milí volající: Zkuste někdy vypálit z předních řad a pořizovat svá krátkometrážní veledíla z maličko větší vzdálenosti. Získáte tak perfektní klid na svůj záznam a ještě přestanete srát všechny ostatní před pódiem! Když si někteří vykukové v 90. letech tahali na koncerty prastaré ruční kamery, taky je nenapadlo, aby s nimi oxidovali u plotu a zle se obořovali na každého, kdo nemá pochopení pro jejich filmařské choutky a sem tam do nich strčí - což se na rockových koncertech občas stane, že ano. Paradoxně tak vznikaly audiovizuálně učesané bootlegy, na něž rád koukám ještě dnes.

Jdu tam, abych čuměla do obrazovky větší, než je moje hlava - diagnóza pokročilého mentálního mrzáctví

Aby se mě teď nějakej militantní telefonista nejal pobouřeně kritizovat za to, že máme přec systém demokratický, a pokud zaplatíš tvrdej cash za lístek na koncert, můžeš si tam klidně i stáhnout kalhoty a uprostřed placu si vesele drandit Karla: To jistě můžeš, v tom případě mi ale neupírej možnost si o tobě myslet, že seš kolosální debil. Zcela totožné je to pak i s nadměrným používáním telefonů.

A proto tady nikomu nehodlám rozkazovat, co má a nemá dělat - ostatně bych kecal, kdybych nepřiznal, že jsem párkrát taky něco málo nenatočil. Signifikantním je zde ale samozřejmě spojení "něco málo" - jednak jsem telefon z kapsy nevytáhl na dobu delší než pár minut, navíc mě v životě nenapadlo cokoliv točit z prostoru prvních řad či přilehlého kotle. Kdyby se podobně chovali všichni ostatní, troufám si říct, že by dnes mobil nad hlavou nepředstavoval pro tolik fanoušků muziky veřejného nepřítele číslo jedna.

Když mi rodiče v mládí říkali "Jeníčku, všeho s Mírou", nebylo to proto, abych se každej víkend s Mírou vylil jako prase. Trvalo nějakých 23 let, než mi to došlo, dnes už ale pevně vím, že tím chtěli pouze naznačit, aby se nic v životě nepřehánělo - ať už jde o prostitutky, chlast, poctivost nebo ty zpropadené telefony na koncertech. Live show je zkrátka výjimečná událost, jež zaslouží zapojení všech smyslů a fyzickou i duševní přítomnost - jedině tak ji můžete plně vstřebat a ocenit. Vytáhněte tedy mozek ze zádele a zkuste popřemýšlet, jestli chcete příště konečně vidět opravdový výkon kapely, nebo zase celý večer prožít vejráním do obrazovky. Vždyť to můžete dělat i doma.

Proč je nenávidím?

- Protože ničí atmosféru. A jsou nerudní, když nemůžou zaostřit. A určitě neplatí daně.

Dá se s tím něco dělat? 

- Obávám se, že to nejhorší nás teprve čeká (viz obrázek nahoře).

Kerry King se zase vyjadřuje jako opravdový kanálník

Vy nevíte, kdo je Kerry King, děti? Kerry King je přece ten bodrý strejda, co si nechal potetovat lebku, stojí za tou slabší polovinou hudebního kánonu Slayer a dost často se vyjadřuje jako skutečný mado-fado gentleman. Tady, žerte peklo:


Slayer jsou nyní headlinery putovního Mayhem Festivalu, který zažil během své sedmileté historie už rozhodně lepší ročníky. Soupiska je slabá, lístky se neprodávají a korunu všemu nasadil organizátor Kevin Lyman, když těsně po rozjezdu turné řekl, že "metal odehnal všechny ženy, protože se stal šedivým, plešatým a tlustým."

Netřeba snad říkat, že tenhle výrok Mayhemu 2015 na atraktivitě rozhodně nepřidal a jako bonus pořádně nasral i samotného Kinga (ještě aby ne, když ho nepřímo popisuje), jenž na něj teď zareagoval slovy:

"Hodil tohle turné pod autobus. To je prostě šílenost. Vím, že tohle turné někdo neposkládal správně? Samozřejmě, že to vím! Gary Holt mi onehdá říkal, že obyčejně je tady hlavní pódium, druhá stage, třetí stage a pak ta stage, která se jmenuje podle toho vydavatelství, co vydává sračky (Victory Records pozn. korej). Letos se vlastně ze čtvrtého pódia stala druhá stage - a oni se diví, proč nikdo nepřišel!

Asi chtěli ušetřit, proto nevzali tolik kapel a nemají čím naplnit pódia, takže úplně chybí druhá a třetí stage. Mohli vzít Machine Head nebo Anthrax - to jsou headlineři pro druhou stage! Kdokoliv tohle turné poskládal, udělal gigantickou chybu.

Bez těch vedlejších pódií je Mayhem vlastně vylepšená show Slayer. Rozumím tomu z pohledu fanoušků, taky bych za takový festival neplatil. Je to možná naposledy, co se Mayhem koná."

Takže si v tom udělejme pořádek:

• Pokud Lyman hodil turné pod autobus, King ho teď přejel parním válcem, zapálil, pomočil a vyhodil z okna
• King označil za sračky všechny kapely, které vydávají pod Victory Records - Whitechapel, A Day To Remember, Emmure, Ill Nino, Thy Art Is Murder, Atreyu, Madball atd.
• Anthrax jsou kapela druhého sledu
• Detto Machine Head aneb přátelskej pozdrav Robbu Flynnovi, s nímž si King dlouhé roky vyměňuje přes média nenávistné plivance
• Mayhem je jenom vylepšená show Slayer, takže všichni ostatní ať koukaj držet hubu a krok

Výsledek: Pokud by byl Kerry King superhrdina, jeho superschopností by bylo pozurážet největší množství lidí na nejmenší počet vyřčených slov. Not bad!

Jinak Kerry taky před pár týdny řekl, že nehodlá spekulovat o přítomnosti ducha Jeffa Hannemana v nahrávacím studiu Slayer, protože je teď "potravou pro červy".

Vždy senzitivní, přátelský a mírumilovný - náš Kerry!

METALOVÝ HATECLUB #5: METAL V ČESKÝCH TELEVIZÍCH

Hodně, hodně nahlas. Hodně, hodně rychle. A hodně, hodně dementně. Způsob, jakým české televize - a teď myslím komerční i veřejnoprávní - informují o tvrdé muzice u nás, je žalostnou ukázkou toho, do jak absurdních výšin může v určitých případech zajít level mediální stereotypizace. Nejsem úplnej idealista, který by dnem i nocí snil o tom, jak nás česká televizní tvorba začala v oblasti metalu zásobovat sociálně-kulturní osvětou s antropologickým přesahem. Jde mi o určitou úroveň. Probůh, dejte mi aspoň tu základní úroveň. Vždyť tohle je humus.


Metal v českých televizích, to je obvykle přehlídka věčně nachcanejch negramotů, co vypadaj jako nájemníci nejbližší autobusové zastávky a jejich intelektuální rozvoj zakotvil mezi slovy voe a čůrák, což se s omezeností sobě vlastní pochopitelně nebojí ukazovat ani před zbytkem národa. Člověk má najednou pocit, že komunita, v níž se dnes a denně pohybuje, vlastně ani neexistuje. Veřejnosti se tady neprezentuje žánr v jeho celistvosti a vrstvách, ukazuje se jenom mokvající vřed na jeho tváři - smutné panoptikum vlastního zmaru a naprostého nezájmu metalu vtisknout maličko přívětivější rozměr.

Občas si říkám, jak si vypadá běžná redakční porada v českých televizích, když přijde na reportáž o metalu.

Hele, Standa, tvůj táta je docela bigbíťák, ne?
Jasně!
No vidíš, tak si zkus vzít ten metal.
Já to ale vůbec neposlouchám.
Řek sem, že si vezmeš metal.
No jo...

A tak Standa vyráží do ulic, kde se s investigací sobě vlastní ptá paní Alžběty (ročník 1938), jestli někdy slyšela o metalu, načež mu paní Alžběta řekne, že sice jako vůbec neví, co to je, ale určitě za to může pravičácká svoloč s démonem Kalouskem, který jí krom toho ukrad taky protézu a ona teď baští jenom polívky. Standa je vlastně spokojenej, protože teď disponuje záznamem, kde vedle sebe padnou slova démon a metal, s čímž se ve večerních zprávách bude dále hezky pracovat. Tadá! Reportáž je ready!


Nepočítáme-li těch pár zbloudilých pokusů, co se povalují okolo textu, metal v českých televizích prakticky neexistuje. Je na okraji zájmu, nikdo mu nerozumí a jakožto téma, na nějž je nahlíženo skrze kulturu alkoholiků, polodementů a mániček, už nemá co nabídnout. A tak to nejspíš i zůstane, dokud nepřijde někdo, komu se podaří z metalu sejmout nechutnou slupku buranství a pošle na obrazovky opravdovou sondu do světa tohoto půvabného žánru. Ač je to k nevíře, tvrdá hudba má ve svém středu i pár inteligentních a bystrých duší, jimž by rozhodně neuškodila špetka pozornosti. Snad se dočkáme.

Proč je nenávidím?

- Protože z nás dělají partu vylízanejch hovad. 

Dá se s tím něco dělat? 

- Stalkovat před domem Lucky Borhyové a požadovat nápravu!