Chtěl bych tedy začít tím, že první kapelu, jíž byli žánroví chameleoni Zebrahead, jsem neviděl, jelikož si můj doprovod dával na čas. To víte, ženy. Jsou to roztomilá a útulná stvoření, dokud na ně nemusíte čekat hodinu před halou jako poslední vágus, netrpělivě každejch pět sekund kontrolovat čas na mobilu a dušovat se, že jí to tentokrát jako fakt dáte sežrat. Nedal jsem.
Dále bych chtěl pokračovat tím, že druhou kapelu, jíž byli punkoví veteráni Bad Religion, jsem taktéž neviděl, jelikož si můj doprovod potřeboval pozdní příchod vynahradit konzumací známého nealko pitíčka pro lidi, co nepřestávaj lovit, a já, jakožto známej netrhač part a trhač něčeho jiného, jsem samozřejmě milerád asistoval. Jsem prostě srdcař.
Pojďme už ale k samotnému dění na pódiu. Na úvod bych se rád z plnejch plic vysmál do tváře všem demonstrativním vracečům lístků, kteří proměnili po přesunu Aerodromu do holešovické Tipsport Areny sociální sítě v slzavé údolí: Hahahahahah!
Jak jsem predikoval v hejtklubu, všechno bylo samozřejmě naprosto v pohodě a s pořádáním jednodenního festivalu (on to v podstatě ani festival nebyl) v uzavřeném prostoru může mít problém fakt jenom notorickej prskal a plačka. Oficiálně.
Třetí kapelou večera, a první, kterou jsem měl možnost vidět, byli Billy Talent. Mám ty kluky z Kanady vcelku rád, že bych se ale pasoval do role pravověrného fanouška, to fakt ne-e, a tak mě během koncertu dost překvapilo, že znám v podstatě kompletní porfolio jejich největších hitovek, což je schopnost, na kterou bych si ještě před halou rozhodně nevsadil. Síla chlastu je holt podmanivá. Když jsme u toho porfolia hitovek, zároveň to byla vlastně kompletní náplň jejich setlistu, takže jsem to odzpíval tak nějak komplet. Pohoda.
Přestávka na hajzl. Pár lidí mě tam divně vočumuje. Nevim, jestli jde o fanoušky blogu, nebo random úchyláky, co nacházej potěchu ve stalkingu lidí, kteří právě močí. Asi novej trend.
Pojďme na Bring Me The Horizon - kapelu, kterou je teď strašně cool hejtovat, poněvadž začala nahrávat hitovou tvorbu a nevěnuje se rozvíjení splaškové produkce první desky. Ano, řek jsem to. Bring Me The Horizon hráli v podstatě pouze songy z posledních dvou desek, i to vám něco poví o uměleckém směřování a místech, kde se aktuálně kapela cítí jako doma. Staromilci a deathcoristé, co neznaj Setlist.fm a na koncík šli v domnění, že dostanou sveřepou divočinu z poloviny minulé dekády, hořce litovali. Já se teda dost bavil. Jasně, Oliver Sykes působí v live formátu - mírně řečeno - rozpačitě, rozhodně to ale není taková trága, jakou slibovala loňská videa, kde jel regulérně na playback. Pódium maj navíc kucí epesní a podmanivé a z těch barviček člověk málem vysral duhu.
Pokud Bring Me The Horizon dokazovali, jak daleko lze zahodit vlastní minulost, Korn svůj stroj času kalibrovali úplně jiným směrem. Hádáte správně, tady se hrálo na strunky nostalgie a kapela mohutně vyvolávala doby, kdy nu metal ohýbal celej hudební průmysl. Je to maličko škoda, vždyť Korn od té doby nahráli kvanta desek, z nichž žádná sice nedosahuje kvalit rané tvorby, každá ale ukrývá hned několik singlů, které rozhodně zaznít mohly. Z posledních pěti desek tak Korn nakonec zahráli jenom jeden (!) song. Dle mého až ostudná sázka na jistotu a - možná i - nedůvěra ve vlastní novinky. Zároveň Korn neodpustím absenci vousaté klasiky ADIDAS, kvůli níž jsem nasadil i přísedící tříproužkovou mikinu. Tenhle meta-humor a odkaz pro skutečně skalní fans bohužel nevyšel. Jonathane, jste vobyčejní fušeři!
Jinak jsou ale Korn zkušení harcovníci, kteří uměj i ty ohrané vály do lidí napumpovat s takovou vervou a přesvědčením, že pod pódiem prostě vždycky najdete nemilosrdnej kotel a nad nedostatky se zamýšlíte až po skončení samotné show. Přesně takovej průběh měl i Aerodrome. Žádné kecy, žádné experimenty - dáme jim, proč přišli, a hybaj domů. Povedlo se.
Aerodrome festival byl zkrátka v pohodě, vše běželo dle harmonogramu, kapely podávaly standardní až nadstandardní výkony a otravní vraceči lístků jsou dementi.
P.S.: Fotky jsem profesionálně ukrad zde.
