Rap není cajk, protože je to prostoduché žvanění do mikrofonu. Pop není cajk, protože se podbízí trendům. Dechovka není cajk, protože je pro důchodce a gerontofily. Disko není cajk, protože na něj v klubech trsaj buzničky a lolitky. Dubstep není cajk, protože je to umělej prefabrikát zplozenej laptopem. Cajk je jenom metal, protože my jsme přece ta elita, co si může jako jediná dovolit kázat vodu a pít víno - co si hraje na odstrkovaný underground a přitom po téhle roli zcela vědomě baží, aby se mohla opájet vlastním pocitem jinakosti a jedinečnosti.
Jo, teď jsem si asi malinko naběh, páč můj Facebook na podobně elitářském přístupu k výlučnosti metalistů a podřadnosti všeho ostatního tak nějak stojí. Komu ale nedochází, že jde o nadsázku a mnohdy cílenou karikaturu, která má v podstatě jedinej cíl, a to nachytat lajky, ten si nejspíš doteď myslí, že svůj dnešní pozdrav "Mír, lásku a kokain všem - i dětem" myslím taky vážně. Prostě nonsens.
Můžete si ujíždět v jednom hudebním stylu a zbytek ortodoxně ignorovat. Bůh chraň, aby vám kdokoliv bral tohle právo. A klidně vám v tom vašem betonovém skleníku může být zatraceně fajn. Pokud se sami srovnáte s tím, že tak trochu připomínáte ten ohranej příběh o Platónově jeskyni, kde si Dežo udělal piknik, protože rezignoval na to, že by mohlo být venku ještě líp (ačkoliv venku svítilo sluníčko, bylo krásnejch pětadvacet a okolo chodily modelky v minisukních, zatímco v jeskyni mu Demeterka vyvářela spoďáry a krutě to páchlo), vlastně k vašemu přístupu nemám nejmenších námitek. Horší je, když tohle vnímání začnete agresivně cpát svému okolí.
Já prostě jenom nesnáším ty kecaly, co apriori hejtujou všechno, co není metal, protože žijí v alternativní realitě, kde existuje jenom jeden správnej druh muziky. Kteří vás za to, že jste si dovolili někam nasdílet svůj oblíbenej rapovej track, klidně odsoudí, vyhodí z přátel, vymočí se vám do schránky a rituálně obětují jednu ze svých činčil. Kterým nevysvětlíte, že muzika se dělí jenom na dobrou a špatnou, že proklínanej pop může být z hlediska formy i obsahu vrcholnou magií a že celej jejich balíček žánrových klišé patří leda tak do hajzlu. Jejich ignoranství a chuť dělat rozhodčího opravdovosti je nechutná pozéřina, s níž nechci mít nikdy nic společného. Tečka.
Proč je nenávidím?
- Páč jsou většinou nejhlasitější hlásnou troubou ignorantství a debility.
Dá se s tím něco dělat?
- Ignorovat to ignorantství a jet si svoje.
