METALOVÝ HATECLUB #8: UŽ TO NENÍ, CO TO BÝVALO

Možná ten pocit taky znáte. Celí lační si poslechnete zatím poslední singl vaší oblíbené kapely a ten singl se vám moc líbí. Tak jo, jdete se teda podívat, co si o něm myslí běžný plebs na internetových diskuzích, a v tom na vás vyletí obligátní: "Už to není, co to bývalo!" Že je Facebook podobných floskulí plný, si snad nemusíme povídat, tahle je ale obzvlášť lepkavá, smradlavá a má tendenci se uchytit všude, kam zavítá stádo po minulosti bažících hardcore fanboyů, kteří zpravidla uznávají pouze debutovou desku kapely a nic po ní už nehodlají tolerovat.

Jasně, že to není, co bývalo, ty idiote. Jestli chceš, aby všichni vydávali jedno album ve stopadesáti různých variacích, běž si poskládat playlist z největších hitů Slayer, AC/DC a Motörhead, ale nepleť svůj pomýlenej výklad toho, co je správná muzika, pod každou novinku každé metalové kapely na zeměkouli, co se třeba snaží svůj zvuk měnit, experimentovat a posouvat se s každou deskou někam jinam. Občas mám pocit, jako by šlo o čistou frajeřinku. Vám všem se to líbí? Tak já teda říkám, že kdysi to bylo lepší. Sám nevím, v čem konkrétně.... ale prostě bylo!

Nauč blbce jednu větu a on ji bude opakovat. Pořád.

Pro všechny tyhle věčné nostalgiky mám bohužel smutnou zprávu: Poslední dobou vyčnívá z davu spíš ten, kdo se k podobně rutinním soudům neuchyluje.

Páč už asi 120 let provozuju nejmenované české stránky o Slipknot, je pro mě hláška "už to není, co to bývalo" něco jako denní mantra. Iowa nebyla jako Slipknot, Vol.3 se moc vzdálilo Iowě, All Hope Is Gone bylo až podezřele odlišné a The Gray Chapter nezní jako Slipknot. Vysvětlíte jim, že třeba samotné muzikanty nebaví ve čtyřiceti a s rodinným zázemím tvořit stejnou muziku jako v době, kdy jim bylo 20 a svět vnímali coby smečka hladovejch psů z okraje společnosti? Těžko. Protože za všechno určitě můžou peníze, ilumináti nebo Kalousek.

Metaloví nostalgici patří k typu lidí, kteří si velebí ve svých tendencích převracet každou historickou reálii v pozitivní zkušenost. Za komančů bylo zkrátka fajn, na střední jsme se měli všichni nejlíp a kapely už nevydávaj desky jako kdysi. Tvrdí oni. Komunisti byli odporná svoloč, na střední to bylo super, ale taky vás tam pár sviní pěkně podtrhlo, občas s váma zametla nějaká holka a ani maturita nebyla až taková prdel, a metalové kapely hrají povětšinou stejně kvalitně jako kdysi, akorát se časem mění. Říkám já.

Proč je nenávidím? 

- Protože historie se neopakuje. A oni to neumí pochopit!

Dá se s tím něco dělat? 

- Jo, nakreslit na lopatu přímku s body minulost-současnost-budoucnost a tou lopatou je mlátit po hlavě pokaždé, když začnou vylejzat z nor.

Peklo zamrzlo. Slash se teď fakt baví s Axlem Rosem

Dokázal bych si představit, že se sporťáci na TV Hovna naučí rozeznávat ofsajd od hovězího guláše. Dokázal bych si představit, že se Sagvan Tofu jednou stane relevantní a uznávanou osobností. Dokázal bych si dokonce představit, že se v budoucnu vzdám polského krabicového vína.

Že se ale dočkám dne, kdy Slash a Axl Rose konečně najdou společnou řeč a přestanou po sobě nenávistně štěkat, to je něco... mimořádného. Jenže rockový svět je mimořádných příběhů plný a reunion původní sestavy Guns N' Roses by byl událostí natolik spektakulární, až by z toho nadšením explodovala planeta.

Nebo by šlo o obrovskej provar. Ale proč být hned pesimista?

"Přišlo to asi s velkým zpožděním, ale teď je to mezi námi fakt cool. Nechali jsme rozplynout všechny ty negativní věci, které se nás držely tak dlouho," řekl Slash před pár dny ve Švédsku.

Ok, Slash a Axl jsou zase kámoši, Duff do toho půjde určitě, Adler snad taky a... Izzy, nebuď hňup!

METALOVÝ HATECLUB #7: LESK A BÍDA METALOVÝCH ELITÁŘŮ

Není snad dne, kdy bychom neviděli jednu z metalových autorit, kterak si hrdě buší do prsou a hlásá něco o metalové rodině, co vždycky drží pospolu a protivníky hledá výhradně na opačných stranách hudebního spektra. Nic přitom nemůže být vzdálenější pravdě. Posluchači metalu patří obecně mezi názorově velmi rozklížené komunity a obvykle se neshodnou ani na tom, co vlastně spadá a nespadá do jeho kánonu, natož aby se pochvalně plácali po ramenou a jeden druhému skládali komplimenty (pokud nejde o kozatou holku). Zdaleka nejortodoxnější a smýšlením nejuzavřenější podskupinu pak tvoří takzvaní metaloví elitáři - lidi, co poslouchají určitou (většinou extrémně alternativní) sortu kapel, a vše ostatní je pro ně apriori špatné, podbízivé, milované většinou, a proto zavrženíhodné.

Typickej rozhovor s metalovým elitářem

Metaloví elitáři jsou dogmatiky naší kultury. Svým způsobem je nic neodlišuje od náboženským fundamentalistů a dalších praktikantů názorově redukovaného pohledu na svět. Mají svůj předem stanovený výklad reality, který nemůže být absolutně zpochybňován a vyvracen. Kdo je nepodporuje, stojí okamžitě v opozici. Zůstávají pevně v undergroundu, zároveň ale mají pocit, že ční nad všemi ostatními. Vše je dáno předem, vše má svá pravidla.

Když pravidla, tak desatero. Deset přikázání metalových elitářů zní asi takhle:

1. Je ti 30 a dívčí klín jsi zatím viděl jenom na internetu? Nevadí. Povyšovat se nad ostatními můžeš i tak.
2. Kreativita může fungovat pouze v undergroundu. Sklep je místem s největší uměleckou aurou na světě.
3. Facebook je buržoazní svinstvo a slouží jenom k postování nenávistných komentářů pod příspěvky kapel, co nesnášíš, a lajkování kapel, které nemají víc jak 100.000 fanoušků.
4. Jakmile kapela překročí 100.000 fanoušků, je to mainstream a mainstream není umění.
5. MySpace už nikdo nepoužívá? Tak to je čas, aby sis tam založil účet!
6. Slipknot jsou nejhorší kapela všech dob, protože jsou úspěšní. Corey Taylor je sebestředný a netalentovaný kretén, protože je úspěšný.
7. Koncerty, na něž přijde víc jak 13 lidí (i s obsluhou), jsou mainstream. Tudíž zlo!
8. Kapela je povinována pořád nahrávat jednu a tu samou desku. Jakýkoliv náznak změny = komerce.
9. Nos zásadně hadry kapel, jejichž loga nikdo nepřečte - ani samotní členové.
10. Hlavně se pořád ser do ostatních a snaž se jim dokázat, o kolik máš lepší vkus než oni.

Jestli mi z někoho fakt praskaj cévky, je to přesně ta parta arogantních zmetků, co žije v představě, že jejich hovno nesmrdí a neumí si dělat srandu sama ze sebe, ze své muziky ani ze svých praštěných stanovisk, kterých se bude držet, i když neexistuje způsob, jakým relevantně změřit jejich pravdivost (viz utkvělá představa, že cokoliv je komerční - už si kurva zapamatujte, že komerční je každej, kdo za hraní bere prachy - a mainstream, je okamžitě špatné). Jsou true a evil, přitom jejich zabedněnost a snaha kázat o "pravém metalu" působí jako špatná groteska. Je mi z nich špatně a mám docela radost, že místo toho, abych se s touhle pakáží musel ještě někdy setkávat v absolutně zbytečných názorových konfrontacích, jim posílám akorát tenhle srdečnej hejt.

Metaloví elitáři, ztělesnění lesku a bídy metalu.

Proč je nenávidím?

- Protože mě stáli už dost času, hádek a zbytečného vysvětlování.

Dá se s tím něco dělat?

- Vytrvale ignorovat. Možná je to přestane bavit. Ale spíš ne.