Teď, když jsem se vám pochlubil novým slovíčkem, jehož správnej význam jsem studoval poslední tři hodiny a doteď vlastně netuším, co přesně znamená, můžeme kolektivně zavřít ty výkladové slovníky a pustit se do menší rozborky nového singlu Metallicy. Ten mě totiž žene do maličko prekérní situace.
Já pořád nevím, co si o něm sakra myslet. Čelo se mi rosí, v noci kvůli tomu oka nezamhouřím a žiju v bolestivé tenzi. A stejně pořád netuším. Moje dojmy z Hardwired už pěknejch pár dní lavírujou mezi dvěma mantinely:
a) Metallica je zase pěkně syrová a dělá poctivej, agresivní thrash. Lars Ulrik už nemlátí do popelnic. Má to jenom tři minuty, takže to nestihne nudit.
b) Zní to jako trošku špinavější slepenec demáčů z Death Magnetic. Je to dost sterilní a hrané na jistotu. Má to jenom tři minuty, aby to nestihlo nudit.
Tyhle dvě protichůdné tendence ve mě pořád rostou a jedna druhou urputně mlátí po hlavě s každým poslechem. Obyčejně je to přitom docela snadná věc - líbí/nelíbí - touhle easy metodikou dokážu během pár minut degustace roztřídit v podstatě jakoukoliv novinku. Jenže nová Metallica, to je panečku jinej případ.
No nic, tohle nerozhodnu. Je to na vás: Musíte hlasovat v anketě vpravo nahoře!
