METALOVÝ HATECLUB #13: KURT COBAIN BYL JENOM OBYČEJNEJ FEŤÁK

Grunge, Nirvana, flanelové košile a holky s ochlupením delším než čarodějův vous - prostě zlatej Seattle začátkem devadesátek. Svět, kde lidi balancovali na hranici hipíkovského opojení a totální - byť občas malinko předstírané - vnitřní rozervanosti. A tomu odpovídala taky hudba. Někdy povznášející, většinu času ale zasraně depresivní.

A pak se jeden týpek zastřelil a všechno to šlo do hajzlu.

Jenže zas taková prča to nebyla. Grunge se během pár měsíců vyprofiloval do největšího hudebního proudu na světě. Kde dneska rotuje nové cédlo Adély, tam kdysi frčela Desítka od Pearl Jam. Kde si poblázněná teenka, co začíná objevovat, k čemu slouží její rodidla, vylepí plakát s Bíbrem, tam ji kdysi ze stěny pokojíčku nedobrovolně vočumovali Chris Cornell nebo Layne Staley (peďáci!). A nad tím vším čnělo jedno jméno: Nirvana. Kapela, která změnila status quo hudebního průmyslu a z jejíhož odkazu těží v podstatě celá alternativně rocková scéna (nejen) za oceánem dodnes.

Nirvana prostě vytvořila vlastní vesmír a do něj nasáčkovala polovinu tehdejší populace. Zatím všechno fajn? No jo, jenže když ve svém středu máte vykořeněnou individualitu, co si s sebou z minulosti táhne cejch tisíce a jedné duševní bolístky, může vám celá tahle věc docela zhořknout. Kurt Cobain nebyl obyčejný. Ve skutečnosti může v souvislosti s ním tohle označení používat jenom totální ignorant, troll nebo někdo, komu nevadí veřejně se ponižovat. Kurt Cobain byl hudební génius. Kdokoliv tvrdí opak, je blázen. A to říkám z pozice člověka, kterej měl ve světě grunge vždy jednoho mnohem srdcovějšího favorita - říkejme mu třeba Alice In Chains.

"Je lepší všude tahat hajzlpapír než se regulérně zesrat." Nebo tak nějak to bylo.

Nehodlám tady rozporovat, že se Kurt doslova prosmažil k tomu, aby vzal do ruky brokovnici a vykonal na sobě finální řešení. Udělal to. Jenže není smažka jako smažka a kdo tohle nehodlá pochopit, nejspíš považuje každého konzumenta krabicových vín za notorika v nejpokročilejším stádiu (ehm). Jednoduchej člověk, jednoduché řešení, říkávala moje bábi.

Špíny jsou ti apatičtí fracci, co drogama zabíjejí čas, vysávají konta svých zbohatlickejch rodičů a škodí ostatním. Odstřelit ale nálepkou "feťák" někoho, s kým bylo evidentně už od dětství něco strašlivě v nepořádku a následné turbulentní změny v jeho životě, z nichž by se 99 % z nás naprosto posralo, fungovaly už jenom jako sněhová (to je v tomhle kontextu celkem ironické slovo) koule, na níž se nabalovalo pořád větší a větší utrpení, to už vyžaduje celkem silnej žaludek. Jako byste museli na zádech nést tíhu světa, ale někdo vám předtím prostřelil kolena. Tak žil a zemřel Kurt Cobain.

Dělat z Cobaina filozofa a do zemdlení papouškovat těch pár citátů, co možná ani nepronesl, je jeden extrém. Přehlížet jeho obrovskej hudební talent, a pro ordinérního autora gaučových expertiz naprosto nepochopitelné životní muka, pak druhej. Já se budu spokojeně distancovat obého. :)

Proč je nenávidím? 

- Protože neuvažujou v souvislostech.

Dá se s tím něco dělat? 

- Posílat jim odkaz na tenhle hateclub. A doufat.