Nelíbí se vám noví Suicide Silence? Podle bubeníka jste buzeranti

Víte, fakt mě to štve. Fakt jo. Neštve mě skutečnost, že Suicide Silence vydali před pár dny novej singl "Doris", kterej zpívaným refrénem a prapodivnou strukturou přivodil nejednomu zasloužilému deathcoristovi srdeční slabost. Ne-e. Mnohem víc mě sejří, že se v roce 2017 ještě najdou kulturní barbaři, co pravidelně na Youtube neštelujou moje rozhovory, páč by jinak věděli, že zpívat se bude opravdu na většině desky. Takže na to čumte, ať příště nečumíte jak péro z gauče, když se váš oblíbenej band rozhodne pro karierní otočku o 180 stupňů.


Tak. To bychom měli. A teď k věci: Skladbu "Doris" potkalo univerzální nepřijetí fanoušků, s jakym se potkala naposledy možná tak Metallica a její óda na plechové nádoby pro sběr odpadu kontroverzní album St. Anger. Důkazem budiž tohle výjimečně negativní hodnocení pod přehrávačem "Doris":

Desku produkoval Ross Robinson, kterej sice patří k největším legendám tvrdé muziky, ale (co si budeme povídat) na hvězdnou formu z devadesátek nikdy nenavázal - a že je to už nějakej pátek. Právě Ross k negativním reakcím fans přidal své vlastní, klasicky astrální, vyjádření:

"Existujeme, abychom iritovali nebo inspirovali. Jak si tak čtu vaše reakce, hádám, že jsme splnili náš cíl. Být milován znamená být zaprodán - všichni jste se nechali zapálit naším benzínem a to je úžasné! Vaše nenávist je kurevsky úžasná, něco cítíte! Podívejte se, co jsme ve vás zažehli, a zkuste to přetavit v nějaký vlastní kreativní výkon!"

Ok, tomu člověku už žádné drogy.

To bubeník Alex Lopez bere nelibé komenty fanoušků zjevně mnohem osobněji a na svém Facebooku některé z nich počastoval vpravdě gentlemanskými výrazy jako "Tvoje děcko je gay", "Nebuď zabedněnej, ty zasranej čůráku" nebo "Stejně tě tu nechceme, buzerante".

Já osobně nemám s faktem, že chtěji Suicide Silence zkoušet něco nového, absolutně problém. V ideálním světě - tedy k mé spokojenosti - by to vlastně měla udělat každá deathcore kapela. Problém je v tom, že "Doris" není dostatečně kvalitní skladbou na to, abych tenhle pokus o evoluci plně docenil. Zní jako pracovní verze něčeho, co možná jednou bude mít smysl a hlavně pevně ukotvenou vizi, zatím ale jenom neškodně přešlapuje na místě a neví, kudy vlastně jít. Smůla.

P.S.: Navíc ten název! Ty vole... Doris. Co bude příště? Helga? Gertruda? Uff...