METALOVÝ HATECLUB #18: DEMONSTRATIVNÍ VRACEČI LÍSTKŮ

Mezi metalisty a koncerty funguje zvláštní symbióza, která není jinejm žánrům úplně vlastní. Zatímco běžnej popík na koncíky háže výkal a z letargie ho probere až reklamní masáž, kdy se přešívaná důchodkyně Madonna na každém rohu lascivně hrabe v rozkroku a upozorňuje ho, že mu za 7 tisíc kaček v OuTůčku tuze ráda ukáže svoje koule bradavky, kovanej rocker tenhle popud vůbec nepotřebuje a o koncertu své oblíbené kapely ví většinou sotva pár minut po jeho zveřejnění - pokud teda není zrovna v hospodě, to jde pak všechno stranou.

Zkrátka jsem měl až donedávna pocit, že je tady posvátnej pakt mezi kapelou, která ti přijede oblažit tělo i duši, a divákem, co si svejch hrdinů váží a když už jednou doma ženě a dětem oznámí, že ho nemaj čekat s večeří, protože jde běhat s uhrovitou omladinou kolečka v circle pitu, tak to taky udělá, páč je prostě tvrdej chlapák a ne nějaká zhýčkaná plačka. Taky to možná bude tím, že i já sám jsem vždycky považoval účast na koncertech svejch srdcovek za otázku osobní cti a dodnes mám v živé paměti, kterak jsem učitelkám posílal depeše, ať se mnou na té pololetce jakože vůbec nepočítaj, poněvadž házení řepou má vždycky přednost.

Jenže... něco se očividně změnilo. Poprvé jsem na to narazil v souvislosti s tak trochu kontroverzním spojením Axl/DC, které odstartovalo lavinu podrážděnejch reakcí a zaplnilo aukční servery prodejci vstupenek. Oukej, říkal jsem si. AC/DC se k Brianovi zachovali dost macešsky a hromada skalních fans prostě tyhle veletoče nevydejchalo. Nechme stranou fakt, že spousta lidí zase jenom potřebovalo na Facebooku vyvětrat veřejně svoje frustrace a cítit se aspoň na chvíli důležitými. Fakt to nechme stranou. Dělejte, že jsem to vůbec nenapsal. Prosím. Ehm.

To ale nebylo všechno. O pár dní později oznámili lidi, co makaj na Aerodrome Festivalu, že se akce nebude konat pod širákem, ale půjdeme hezky do přítmí té boudy, kde kdysi plácala do puku Sparta a teď se tam děje kdovíco. Pro mě osobně naprosto vedlejší informace, nad níž dumám asi stejně, jako když si vybírám, co za omáčku si dám k hranclím nebo jakou barvu spoďárů ráno upřednostním (striktně vylučuju akorát hnědou). A hle: Demonstrativní vraceči lístků se na organizátory zle obořili a začali svoje lupení nabízet na všechny světové strany, protože přesun jednodenní akce do haly je hrozivě pobuřující a neakceptovatelnej. Už jenom čekám, až někdo z těch lumenů vytvoří novou stránku Zastřešené koncerty v ČR nechceme.

Kurva, jdu snad na Korn, a když už mám rád Korn, tak mám rád Korn a je mi u řiti, jestli je uvidím na louce, půjdu do haly nebo přijedou zahrát na pražskej bánhof, kde je jako bonus za lahváče doprovodí na foukačku random houmlesák. Místo toho, abych ze sebe dělal na Facebooku teatrálního ubulence a dožadoval se náhrady vstupného, tam prostě půjdu, užiju si muziku a udělám v kotli řádnej bordel. Brzo by se totiž mohlo stát, že nám tady kohorta otravnejch křiklounů začne vyhrožovat vrácením lístků, jakmile koncert přesunou ze sedmé na osmou večerní. A toho já se teda dožít fakt nechci.