METALOVÝ HATECLUB #9: KDYŽ VÁS ZAČNE OBLÍBENÁ KAPELA POŘÁDNĚ SRÁT

Fuj, poslední dobou jsem sprostej jako promovanej kanálník, ale co vám budu povídat, občas si člověk prostě nemůže pomoct - a tohle je přesně ten případ. Když vás někdo nebo něco sere od počátku své existence, není se v podstatě proč rmoutit (zdravím Mirku Spáčilovou, Pitomia Okamuru a všechny fanoušky Aleše Brichty, kteří nepochopili, že ten nápis "Brichta bude viset" jsem v Praze fakt nesprejoval já). Když si ale vypěstujete pozitivní emoci, máte ji rádi, kupujete jí dárky, bavíte se o společné budoucnosti a ona vám pak bez vysvětlení vrazí kudlu do zad, je to fakt.... eeeem, o čem jsem to chtěl mluvit?

Jo, takže kapely. Ta metafora s milostným životem nebyla až tak od věci. Taky rozchod s kapelou může v životě dospělého muže napáchat nebývalou paseku a mnohdy trvá i několik hodin, než se z tohohle spirituálního procitnutí vzpamatujete a najdete si jiný, vhodnější objekt zájmu. Sakra, vždyť to je úplně jako s holkama! Ale teď vážně: Dnes hodlám učeně rozmlouvat o mém složitém vztahu s Five Finger Death Punch, kterej v posledních týdnech schytal hned několik - dost možná až smrtelných - ran.

Koukej, jak se mi z toho chlastu klepou ruce!

Málokdo je dokáže ignorovat. Buďto z nich stříkáte do textilu, nebo je naopak nemůžete vystát. Five Finger Death Punch metalovou komunitou zkrátka rezonují, a to vždy byl, je a bude nejlepší recept, kterak se dostat na vrchol. Kontroverze prodává, a i když jsem se nikdy ani zdaleka nepřibližoval fanouškovskému levelu pomatenejch Amíků, kteří FFDP žerou jejich military pózu a mačo gesta i s navijákem, jejich muzika mě prostě a jednoduše bavila - ať už se bavíme o správně hrubozrnném War Is The Answer, hitovém American Capitalist a vůbec nejlepším Wrong Side Of Heaven vol.1, které vytesalo pomník testosteronem napěchovaných válcům i jemných akustických tryznám, které stále, tedy i dva roky po vydání, dobývají americká rádia.

Druhá část zmiňovaného dvojalba mi už nicméně zdaleka tolik radosti nepřinesla. Dobře, říkal jsem si. Víme přece, jak to chodí s dvojalby - téměř žádné si neudrží stejnou kvalitu i na druhé části, ať už se nám samotné kapely snaží nabulíkovat cokoliv. Okej, jedeme dál - Ivan Moody se v květnu vylitej jako prase potácí na pódiu v Tennessee (jak příznačné), dělá ostudu sobě i kapele, všechno natáčej diváci a o den později už se spekuluje o live rozpadu kapely. Nestalo se tak a místo na mol opilého zpěváka dostávají vale zvukaři a další nebohé duše z týmu FFDP. Jo, zvukař může za to, že máte v jádru notorika a hádáte se během koncertů. Hahahahahah.. ehm.. ne, nemůže.

Říkejme tomu druhý strike pro FFDP. Budu dokonce tak milosrdný, že nedávné obvinění Moodyho z domácího násilí, které nevznesla pouze jeho údajná manželka, ale i další členové zpěvákova příbuzenstva, nehodlám do kolonky totálních přešlapů počítat, ačkoliv mě z domněnky, že je Moody sebestřednej a nebezpečnej trotl, určitě nevyvedlo. Co však přehlížet nehodlám, je naprosto sterilní, unylá a bezpohlavní novinka s názvem "Got Your Six" - album tak předvídatelné a nudící, až je to svým způsobem šokující. Vydat tohle album pod názvem Wrong Side Of Heaven vol.3, bylo by to s přihlédnutím k takřka totožnému zvuku, podezřele podobnému obalu i naprosto vyčurkované produkci (Kevine Čurko, už fakt stačilo!) vstříc fanouškům určitě férovější.

Five Finger Death Punch, právě jste si připsali třetí strike. A já mám pocit, že mi na pár let stačilo.

Proč je nenávidím? 

- Protože se chovají jako žena. Ta, jíž jsem nabídl své srdce. A ona ho spláchla do hajzlu. Fňuk!

Dá se s tím něco dělat? 

- Přestat chlastat, vykopat Kevina Čůrka minimálně na Pluto, neinhalovat tolik vlastní propagandu. To jen tak pro začátek.