METALOVÝ HATECLUB #6: STOP MOBILŮM NA KONCERTECH

Otravují většinu svého okolí, ničí si vlastní zážitek z koncertů a stále častěji proti nim brojí i samotní muzikanti, jež pro obrazovkou zhypnotizované zombíky taky nehrají zrovna rádi. A přesto je jich stále větší a větší množství. Telefonisté na koncertech, to je zvláštní úkaz druhé dekády 21. století, který jde ruku v ruce s masivním rozvojem technologií a možností obstarat si za relativně solidní peníz telefon, s nímž natočíte koncertní videa jako od profíka. Nebo vy si to alespoň myslíte. Ve skutečnosti je totiž drtivá většina záznamů z koncertů roztřesenej a zachrchlanej blivajz, který se nelíbí nikomu jinému než člověku, co jej pořídil a který jím pak v domnění, že je teď hrozně cool, neúnavně tapetuje všech svých 120 profilů na sociálních sítích (nezapomeň na Instagram, vole, hlavně ten Instagram a filtříčky!).

Přitom by stačilo tak málo a celý tenhle konflikt dvou znesvářených stran fanouškovského spetra mohl v poklidu utichnout. Milí volající: Zkuste někdy vypálit z předních řad a pořizovat svá krátkometrážní veledíla z maličko větší vzdálenosti. Získáte tak perfektní klid na svůj záznam a ještě přestanete srát všechny ostatní před pódiem! Když si někteří vykukové v 90. letech tahali na koncerty prastaré ruční kamery, taky je nenapadlo, aby s nimi oxidovali u plotu a zle se obořovali na každého, kdo nemá pochopení pro jejich filmařské choutky a sem tam do nich strčí - což se na rockových koncertech občas stane, že ano. Paradoxně tak vznikaly audiovizuálně učesané bootlegy, na něž rád koukám ještě dnes.

Jdu tam, abych čuměla do obrazovky větší, než je moje hlava - diagnóza pokročilého mentálního mrzáctví

Aby se mě teď nějakej militantní telefonista nejal pobouřeně kritizovat za to, že máme přec systém demokratický, a pokud zaplatíš tvrdej cash za lístek na koncert, můžeš si tam klidně i stáhnout kalhoty a uprostřed placu si vesele drandit Karla: To jistě můžeš, v tom případě mi ale neupírej možnost si o tobě myslet, že seš kolosální debil. Zcela totožné je to pak i s nadměrným používáním telefonů.

A proto tady nikomu nehodlám rozkazovat, co má a nemá dělat - ostatně bych kecal, kdybych nepřiznal, že jsem párkrát taky něco málo nenatočil. Signifikantním je zde ale samozřejmě spojení "něco málo" - jednak jsem telefon z kapsy nevytáhl na dobu delší než pár minut, navíc mě v životě nenapadlo cokoliv točit z prostoru prvních řad či přilehlého kotle. Kdyby se podobně chovali všichni ostatní, troufám si říct, že by dnes mobil nad hlavou nepředstavoval pro tolik fanoušků muziky veřejného nepřítele číslo jedna.

Když mi rodiče v mládí říkali "Jeníčku, všeho s Mírou", nebylo to proto, abych se každej víkend s Mírou vylil jako prase. Trvalo nějakých 23 let, než mi to došlo, dnes už ale pevně vím, že tím chtěli pouze naznačit, aby se nic v životě nepřehánělo - ať už jde o prostitutky, chlast, poctivost nebo ty zpropadené telefony na koncertech. Live show je zkrátka výjimečná událost, jež zaslouží zapojení všech smyslů a fyzickou i duševní přítomnost - jedině tak ji můžete plně vstřebat a ocenit. Vytáhněte tedy mozek ze zádele a zkuste popřemýšlet, jestli chcete příště konečně vidět opravdový výkon kapely, nebo zase celý večer prožít vejráním do obrazovky. Vždyť to můžete dělat i doma.

Proč je nenávidím?

- Protože ničí atmosféru. A jsou nerudní, když nemůžou zaostřit. A určitě neplatí daně.

Dá se s tím něco dělat? 

- Obávám se, že to nejhorší nás teprve čeká (viz obrázek nahoře).