"Pokud jste nás měli rádi, novou desku si zamilujete. Pokud jste nás nesnášeli, rozhodně se na tom nic nezmění," pro bližší hodnocení nové desky Five Finger Death Punch snad nelze najít vhodnějších slov, než která při popisu nahrávky "The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell, Volume 1" (první část koncepčního dvojalba) zvolili sami muzikanti. Ano, pokud považujete FFDP za rádoby macho výrobek nahrávacích společností, můžete okamžitě přestat číst. Pokud jste si tuto zábavnou výplachovku naopak oblíbili, budete se tentokrát poslechem bavít víc než kdy předtím! Kdo už nenechavě sjel dolů k hodnocení, asi poznal, ke kterému táboru posluchačů patřím já...
Ač je tato paralela možná trochu praštěná, Five Finger Death Punch mi tak trochu připomínají filmovou sérii Rychle a zběsile (lépe řečeno její poslední dva díly). Parta fitkem vycepovaných borců, testosteron kapající z každého záhybu, bezmyšlenkovitá jízda na nejvyšší rychlostní stupeň a hromada nespokojených lidí, kteří tuhle výplachovou zábavu absolutně nedokáží přežvýkat a zpracovat. Na druhou stranu ale také neméně početná skupina spokojených diváků, jež ženou tržby série do stále absurdnějších relací a během svého oblíbeného filmu s radostí odhazují mozek co nejdál, protože to v tomto případě snad ani jinak nejde.
A zhruba takoví jsou i noví Five Finger Death Punch. Vše je zde větší, bombastičtější a urvanější ze řetězu, což je důvodem, proč bude toto CD ještě silněji polarizovat vztah dvou nesmiřitelných táborů posluchačů k finálnímu produktu. Vezměte si zkrátka jakoukoliv z dosavadních řadovek a vytúrujte její atributy na maximum - výsledkem bude zhruba to, co uslyšíte na "The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell, Volume 1". Od kapely, která je v současnosti jednou z nejprodávanějších metalových komodit na severoamerickém hudebním trhu, jednoduše nemůžete čekat zásadní změny v kreativních postupech, a jelikož FFDP od začátku fungují na bázi extrémně nablblých textů, s nimiž se mohou identifikovat i puboši, líbivých melodických linek, silného vokálu Ivana Moodyho a dravých riffáží, recept je neměnný i tentokrát.
Záměrně se zde nepouštím do rozboru vybraných skladeb a přibližování jednotlivých nuancí nahrávky, jelikož to v tomto případě považuju za zcela zbytečné. Parta amerických kapitalistů se nikam neposunula a všem, kdo čekali změnu vítězné taktiky, ukázala vztyčený prostředníček (a možná i něco jiného). Upřímně si nedokážu představit situaci, kdy by někdo z jejich dosavadních fanoušků řekl, že se mu nová deska nelíbí (a vice versa). Jsou to totiž Five Finger Death Punch v jejich nejčistší podobě - ať už ve vás tato slova rezonují jakýmkoliv způsobem.
Žádné komentáře:
Okomentovat