METALOVÝ HATECLUB #2: HROZIVÁ STAGNACE CRADLE OF FILTH

Daneček Špína a jeho necudná cháska věčně rotujících muzikantů s názvem Cradle of Filth měla v mém srdéčku vždycky zvláštní místo. Možná je to tím, že jsem Cradle of Filth poslouchal už v dobách mé docházky na zvláštní základní školu, kdy dokonce frčeli natolik, že jsme jejich songy mohli bezelstně pouštět na dětském sportovním dni a nikomu to nevadilo (učitelkám to asi připomínalo jejich vlastní ryk v hodinách). Možná je to tím, že jsem žil v domnění, že podprůměrný horor Cradle of Fear je jakési kultovní snuff-veledílo, v němž Daneček skutečně vraždí nebohé prostitutky a houmlesáky Londýna. Možná je to tím, že to byl právě jeden z klipů Cradle of Filth, kde jsem snad poprvé v životě spatřil odhalený ženský genitál. Co vám budu povídat, pořádně mě to tehdy vzalo!

Houpačka - pořád zábavnější než dnešní Cradle of Filth

Jo, poblázněné děcko, co se chytlo kapely, která se zaprodala a začala do rádií posílat komerční póvl jako "Nymphetamine" nebo "Temptation". To je jeden úhel pohledu. Co když ale Cradle of Filth tehdy prostě aspirovali na něco víc? Co když jim nestačilo být jenom dalšími extrémně metalovými zmalovanci, jakých dnes a denně vídáme stovky? Ok, vše dosud vyřčené je vlastně naprosto bezpředmětné. Důležité je pouze jedno: Každá nová deska Cradle of Filth byla na metalové scéně opravdovou událostí. Lidi se dařilo držet v napětí, a to skrze rázné změny zvuku, hlasový progres Danečka, odvážné kroky mezi vydavatelstvími (kauzu Cradle of Filth / Sony si dodnes určitě někteří pamatují) nebo prostě jenom lákavými koncepty a všudypřítomnou atmosférou vrcholného naturalismu a obscénnosti. Ne nadarmo byl žánrový tisk tapetován palcovými titulky o největší britské heavy metalové kapele od dob Iron Maiden.

Cradle of Filth byli v polovině minulé dekády zkrátka pojem. Ač mnohými zatracováni, pyšnili se výlučnou pozicí nejžhavějšího britského vývozního artiklu. Byla jenom otázka, kam ze své pracně budované pozice dokráčí.


Posouvám se zhruba 10 let kupředu, přemýšlím, pokládám si ruku... opět na srdéčko a mám otázku: Kolik úžasných momentů ti nabídly poslední 3 desky Cradle of Filth? A kolik vám? Kde je čirá extáze z toho, do jakých absurdností dokáže tak populární kapela zajít? Kde je kontroverze? Kde je atmosféra mokvajícího hnusu, hororu a klávesových orgií větších než život? Kde je kult Cthulhu a Midian? Proč jsou Cradle of Filth už 7 let tak nesmírně čitelní a sterilní? Proč se na festivalových soupiskách propadají do suterénu? A jak dlouho tohle martyrium bude pokračovat?

Otázek víc, než nabízí běžná investigativně-anální reportáž TV Hovna. Abych řekl pravdu: Na drtivou většinu z nich vám kvalifikovanou odpověď nenabídnu. Vnímání současných hudebních kvalit Cradle of Filth je totiž disciplína navýsost subjektivní a já fanouškům rozhodně neberu svaté právo, aby si nové Krejdly užívali tak, jako jsem to dělal já v době, kdy jsem měl pindíka jenom na čůrání. O nezpochybnitelném faktu, že kolébka špíny už jednoduše nerezonuje metalovou scénou jako kdysi, ale snad debatovat nemusíme. Nenechte se zmást tuzemskými servery, kde kapela mohutně těží z přítomnosti dvou českých muzikantů. Doby, jež patřily skřítkovi s obludným hlasovým rejstříkem, jsou nejspíš nenávratně pryč. A to je velká škoda.

Proč je nenávidím?

- Tohle není o nenávisti. Že se na nové desky Cradle of Filth nemůžu těšit, je mi upřímně líto.

Dá se s tím něco dělat?

- Až někde potkáte Danečka Špínu, dejte mu přečíst tenhle díl hateclubu. Asi vám nejdřív rozbije hubu. Ale možná se pak i zamyslí!