Tak je máme zpátky. Oprava: Tak ho máme zpátky. Trvalo mu to šest let, musel se potýkat se zdravotními problémy, neurózami i vyhazovem všech svých bývalých spoluhráčů (s tím se teda asi potýkají spíš oni), nakonec to ale Benjamin Burnley zvládl a před pár dny se svými reinkarnovanými Breaking Benjamin, kteří teď mají několik nových členů, jejichž jména zajímají krom samotné kapely asi 6 lidí na světě, vydal v pořadí pátou desku s názvem Dark Before Dawn.
Jelikož všichni zbožňujeme přirovnání, hodím jedno do placu i tentokrát. Breaking Benjamin jsou taková méně buranská verze Kabátů amerického rádiového rocku. A tak vydávají už 15 let jednu desku v malinkých obměnách, přičemž s tím nikdo nemá zásadnější problém. Vždyť chceš slyšet novou desku Kabátů a žádné experimentální sračky, ne? Stará, běž vykydat hnůj, já si zatím sundám ponožky, tak ať tě to neporazí. Večer si pak pustíme Novu a budeme koukat, jak Pepa Vojtek zpívá znělku Ordinace na Slavíkovi.
Ehmmm.. kde jsem to byl?
Jo, takže Breaking Benjamin. Básník tím chtěl prostě říct, že ani páté album Breaking Benjmain není V NIČEM odlišné (zvukově jde prakticky o dokonalou kopii šest let starého Dear Agony) od svých předchůdců, a proto se v jeho případě nemá smysl ptát "co", ale pouze "jak". A na otázku "jak" mám naštěstí pozitivní odpověď: Breaking Benjamin tentokrát nahráli zábavný set skladeb, z nichž sice žádná přehnaně nevyčnívá, zároveň ale fungují jako konzistentní celek a jsou prosty zbytečných výplní či hluchých míst.
Dark Before Dawn tak věrně plní roli nositele všech typických trademarků kapely. Vzletná melodická linka Angels Fall dává vzpomenout na největší dosavadní hity kapely, následující Breaking The Silence alternuje mezi sekanými riffy, nasraným štěkáním a klasicky kontrastním medovým refrénem, a když v opojné Close To Heaven - zřejmě nejsilnější písní na desce - Burnley pronikavě zpívá o tom, že spí u nebeských bran, snad byste mu to i věřili. Vše jako vždy úhledně zabaleno v sladkobolném post-grunge balíku začátku nového tisíciletí a nadopováno tím nejlepším z osvědčených žánrových postupů.
Název nové desky Breaking Benjamin je pro ni nakonec dokonale příznačný. Po mnoha letech útrap a nuceného pauzírování kapela našla svůj úsvit (naštěstí bez Tomia) a vydala po všech stránkách solidní nahrávku. Není sice nikterak objevná a těžko dokáže nalákat davy nových fanoušků, zároveň se ale drží osvědčené formule natolik věrně, že ji můžete na potkání doporučit každému, kdo má tuhle - u nás trochu neprávem přehlíženou - kapelu v oblibě.
Dark Before Dawn tak věrně plní roli nositele všech typických trademarků kapely. Vzletná melodická linka Angels Fall dává vzpomenout na největší dosavadní hity kapely, následující Breaking The Silence alternuje mezi sekanými riffy, nasraným štěkáním a klasicky kontrastním medovým refrénem, a když v opojné Close To Heaven - zřejmě nejsilnější písní na desce - Burnley pronikavě zpívá o tom, že spí u nebeských bran, snad byste mu to i věřili. Vše jako vždy úhledně zabaleno v sladkobolném post-grunge balíku začátku nového tisíciletí a nadopováno tím nejlepším z osvědčených žánrových postupů.
Název nové desky Breaking Benjamin je pro ni nakonec dokonale příznačný. Po mnoha letech útrap a nuceného pauzírování kapela našla svůj úsvit (naštěstí bez Tomia) a vydala po všech stránkách solidní nahrávku. Není sice nikterak objevná a těžko dokáže nalákat davy nových fanoušků, zároveň se ale drží osvědčené formule natolik věrně, že ji můžete na potkání doporučit každému, kdo má tuhle - u nás trochu neprávem přehlíženou - kapelu v oblibě.
Žádné komentáře:
Okomentovat