Max Cavalera má bezprecedentní patent na to, jak zůstat v metalovém světě relevantní, aniž by se byť jen náznakem pokusil změnit přísady svého albového receptu, vlastní hudební kreace či nedej bože celý skladatelský přístup. Horší na tom všem je, že zmíněným způsobem razí cestu svým deskám, které vycházejí takřka každý rok, už bezmála celou jednu dekádu. Všímavějším jeho kolovrátek začal hlodat kůru mozkovou určitě už dávno, těm nejvytrvalejším a nejtvrdohlavějším by snad mohla konečně otevřít oči aktuální deska "Savages", na níž Max triumfálně dokazuje, kolika způsoby lze recyklovat sebe samého.
Hudební recenzenti se obvykle drží mustru, kdy postupně rozebírají jednotlivé skladby (nebo si aspoň vytipují ty nejzajímavější), ke kterým pak lepí jednotlivé přívlastky, a snaží se tak postihnout komplexní náladu nahrávky. U "Savages" na něco takového můžete okamžitě zapomenout, protože zde není ABSOLUTNĚ NIC, co by už Cavalera nepoužil v takřka stejné podobě na jedné z předchozích studiovek Soulfly. Lepší skladby se střídají se slabšími, přičemž všechnu hmotu i tentokrát pojí nezaměnitelné, byť postupem času stále vyčpělejší, riffy kytaristy Marca Rizza, důraz na správně hutný groove a pochopitelně i neskutečně lobotomické texty samotného Cavalery, který by si mohl nechat variace slovních spojení na téma "war, blood, hate, fuck" nechat už konečně zaregistrovat, protože upřímně neznám na metalové scéně nikoho, kdo by z tak provařených témat dokázal vykouzlit více slovních obratů než on. Ne, slovo "více" tentokrát rozhodně neznačí nic pozitivního.
Problém Soulfly ale překvapivě nespočívá jenom v unaveném Cavalerovi. Kritikou netřeba šetřit ani zmíněného kytaristu Rizza, jehož kadence solidních riffů přímo úměrne klesá s délkou jeho působení v Soulfly. Svěží vítr, který vnesl zejména na desky "Prophecy" a "Dark Ages", kde bombardoval posluchače neskutečnými přívaly houpavých vyhrávek, je až na pár světlých výjimek definitivně fuč. Vůbec celá jeho spolupráce s Maxem stojí už pěkných pár let na značně vachrlatém bodu a docela se divím, že oba tento kamaráčoft ještě neomrzel.
Co by Soulfly ale určitě prospělo ze všeho nejvíc, je pořádná přestávka. Pokud jsem zde podobnou problematiku vnesl minule skrze recenzi novinky Korn, v tomto případě je skladatelské pusto hmatatelné ještě mnohonásobně víc. "Savages" je bohužel naprosto zbytečným albem, z nějž do zlatého fondu Soulfly nepoputuje ani jedna skladba, nikdo na něj s odstupem času nebude nostalgicky vzpomínat a srdce běžného posluchače vyplní jedním velkým prázdnem. Pro skalní fandy zábava na týden. Zbytek může tuto kapitolu v diskografii kdysi velmi kvalitní formace s čistým svědomím vynechat.
Žádné komentáře:
Okomentovat