Film: Recenze: Lords of Salem

Po úžasně dynamickém a strhujícím chase-thrilleru Vyvrženci pekla bych nečekal, že někdy něco takového napíšu, ale... Rob Zombie by se měl držet už jenom muziky. Vyšeptalý filmař se pokusil natočit svůj zatím nejartovější snímek vůbec a pohled na něj skutečně bolí.

Rádiová diskžokejka Heidi (hádejte, kdo v Robových filmech asi může hrát hlavní ženskou roli) obdrží hypnotickou nahrávku, která značí jediné - návrat Satana uctívajících čarodějnic, jež v Salemu chtějí po letech vykonat další sabat, aby tak pomstily památku svých padlých předkyň z dob inkvizice. Časem se pochopitelně ukáže, že Heidi má s celým procesem víc společného, než by asi sama chtěla.

Film je zbytečně dlouhý, což není využito ve prospěch gradace atmosféry, nýbrž k obsahově naprosto nic neříkajícím scénám, které nemají na formování příběhu žádný vliv. Když sledujeme minutu nahý zadek Zombieho ženy, je to ještě vcelku fajn podívaná, když podobným způsobem musíte observovat povislé pyramidy sedmdesátileté ženy, začnete si říkat, že tady skutečně něco není v pořádku. Pokud tedy netrpíte skrytými gerontofilními sklony - v takovém případě si nejspíš budete rochnit. Premisa scénáře zkrátka není příliš nosná a Zombie není natolik zručný filmař, aby i s jednoduchým příběhem dokázal pracovat zajímavě na stopáži přesahující hodinu a půl.

Je libo čaj? Nebo naše bradavky?

Postavy jsou charakterově prázdné, ploché a předvídatelné. Jedinou podstatou jejich existence na plátně je to, aby je později někdo (ne)efektivně odstranil, což obyčejně funguje v případech, kdy si k jednotlivým hrdinům dokážete vytvořit nějaký vztah. Asi jste už pochopili, že tohle fakt není zmíněný případ. Většinu času sledujete alternativně stylizovanou (a tentokrát vrcholně nesympatickou) Zombieho ženu, jejího houmlesáckého kamaráda a černocha, který tam je, protože je černoch.

Společně se tyto entity prodírají hodinou a půl vrcholně bizarního a rádoby psychedelického slepence nesourodých scén, jejichž divácký přesah funguje asi jenom tak, že při sledování snímku začnete přemítat nad tím, kolik drog může filmový štáb zkonzumovat během příprav jednoho celovečeráku. V úvodu se ještě objevují pokusy o budování atmosféry skrze pár klišoidních hororových berliček (někdo stojí v místnosti, hudba začne burácet a vy se leknete). Časem se však i tyto snahy o hororový nádech vytrácejí a konec už pro jistotu rezignuje na jakoukoliv soudnost a vizi úplně.

Dům tisíce mrtvol nabízel aspoň fragmenty ujeté zábavy a pár ikonických hororových momentů. Dokonce i u stupidního Halloweenu II jste se mohli konejšit tím, že jde pouze o remake, a Rob se něčemu takovému upsal jenom na základě vidiny tučného honoráře. Tady musíte čelit kruté realitě. Rob Zombie stojí tváří v tvář filmařskému dnu.

P.S.: Samotná Zombieho skladba "Lords of Salem" vás na ploše tří minut dokáže zabavit líp než celý stejnojmenný film. Smutné.

Hodnocení: 3/10