Ghost vystřelili k rockovému Olympu jako kometa, která potřebovala k tomu, aby si podmanila statisíce poblázněných přisluhovačů, pouhých pár let a dva studiové počiny. Zavírat před těmito Švédy oči by byl zkrátka hřích, a tak si společně pojďme přiblížit 5 základních důvodů, proč jsou Ghost tak nestoudně dokonalým hudebním zjevením.
Opojná live show
Ghost jsou kapelou, která ve svém projevu sází na velkou dávku teatrálnosti, a tak ani pódiová prezentace nemůže být ochuzena o spoustu koncertních propriet, bez níž by jejich záhrobní guláš nešmakoval tak, jak se na někoho, kdo má ve svém čele mrtvého papeže, sluší a patří. Vždy nonšalantní a zvláštně zvráceným způsobem groteskní Papa Emeritus si davy přihlížejících dokáže přivlastnit jediným letmým pokynutím ruky. Tak silně jeho perzóna rezonuje v porovnání s vždy bezchybně mechanickým a metodicky přesně se chovajícím zbytkem kolektivu, který zůstává jednoduše nepojmenován, a stává se tak instrumentem svého pekelného velitele. Hail Satan!
Kdo to vůbec je?
Budete se asi divit, ale doteď vlastně nevíme. Ghost jsou důkazem toho, že i v době, kdy nás informační technologie naprosto válcují, Instagram je nové náboženství a selfie tyčky si s sebou někteří tahají i na hajzlík, lze zůstat s trochou snahy naprosto anonymní. Ano, dnes už sice víme, že Papa Ameritus je na 99 % švédský muzikant Tobias Forge (ex-Repugnant), ale i jeho identita, jakožto nejvíce profláknutého člena kapely, byla prozrazena až po několika letech fungování Ghost. Zbytek vojáků zůstává striktně nepojmenován. Nemáme fotky, nemáme videa, nemáme data. Právě anonymita a nemožnost se uchopit čehokoliv hmatatelného, jsou jedním z hlavních důvodů, proč působí Ghost natolik mysteriózně.
Hlavně se nebrat vážně
Ghost fungují svým osobitým způsobem v roli jakési antiteze mnoha kapel, které zdánlivě operují na podobně okultním prostoru a zabývají se tematikou Boha, Antikrista a jejich vlivu na pozemskou realitu. Zatímco ostatní se ale utápějí ve vlastních pokusech o přehnaně vážnou interpretaci něčeho, co běžně uvažující člověk za vážné obvykle nepovažuje, Ghost si dobře uvědomují, že k celé látce lze přistoupit i z naprosto opačné stránky a snaží se ji, víc než cokoliv jiného, spíš karikovat. Pokud jste viděli například film Ples upírů Romana Polanskiho, máte asi představu o tom, že komediální i hororová rovina vedle sebe mohou bez problémů koexistovat, aniž by stagnovaly do pozice rádoby vtipné parodie. Z tohoto bodu už není daleko k pochopení hudební filozofie Ghost.
Music first
Bylo by bláhové domnívat se, že Ghost jsou hudebně prázdnou nádobou, která spoléhá na pozlátko ve formě satanistické image a opojné live show. Samotná hudba je totiž těmto dvěma složkám minimálně rovnocenným partnerem. Silný klávesový podklad, chytlavé riffy a hlas, jenž přemlouvá k neřestem – to vše zaobaleno do úžasné sedmdesátkové patiny, která se dovolává například metalových Mercyful Fate, ale i naprosto nemetalové ABBY. Může něco tak svébytně zpátečnického v dnešní době fungovat? Může.. a sakra dobře! Jako když se plavíte po rozbouřeném ledovém moři a občas vám svitne kousek naděje. Jako když nad mrazem těsně před smrtí zvítězí poslední pocity osvobozujícího tepla. Tak nějak by měla působit například skladba “Secular Haze”:
Zvrácenost povolena!
Poslední bod je spíš doplňkový a slouží jako názorná demonstrace toho, jak moc (ne)vážně se švédský spolek maskovaných výtečníků bere. Následující plejádu hraček si můžete pořídit společně s jednou z deluxe verzí druhého alba “Infestissumam”. A malá poznámka závěrem – na dolování bordelu z uší ani zprůchodnění ucpaného odtoku tyto předměty fakt neužije. To vše za úžasných 200 dolarů! Ehm, no, jaksi, snad příště…
