Motionless In White se po třech letech vracejí s novou deskou "Graveyard Shift", jejíž předvoj obstarala trojice singlů "LOUD (Fuck It)", "Eternally Yours" a "570", a ačkoliv, zejména v prvních dvou případech, mohly dříve uvolněné skladby naznačovat, že kapela s přechodem k labelu Roadrunner Records zvolí odklon k střídmosti a větší přístupnosti...
... není to pravda. "Graveyard Shift" je zatraceně tvrdá, přímočará a agresivní deska, plná žhavých riffů, chladného industriálu a hitovosti, až by jeden brečel. Radostí tedy. Úvodní "Rats" najdete níže, hned následující "Queen For Queen" pak prvním hrábnutím do strun dává tušit, že plynový pedál je pevně přišpedlenej na podlaze i tentokrát. Na skok dorazí i Jonathan Davis, jehož "Necessary Evil" začíná, symbolicky, obrovským valivým riffem, v tomhle případě navíc notně dopovaným strojovým pulzováním elektronického kladiva, výsledkem čehož je absolutní zvuková stěna, která vás smete na první dobrou. Tady se testosteron rozdává po zatraceně velkejch dávkách.
Typická balada na desce zcela absentuje.
"Graveyard Shift" je taky o progresu. Metalcore už je přítomen pouze v náznacích - když ale dorazí, ukazuje svou sílu - důkazem jsou frenetické šílenosti "Soft" a zejména "The Ladder", které budou jednoznačně patřit k stálým položkám v budoucích live setlistech. Čtvrté album je mnohem více impozantním hybridem zvuku Slipknot, Marilyna Mansona, Korn a v určitých případech (Loud) snad i Limp Bizkit, to vše nicméně v dostatečně svojském balení. Zatímco v minulosti snaha Motionless In White napodobovat své idoly kapele často podrážela nohy a pumpovala krev z jejího vlastního srdce, "Graveyard Shift" je po všech stránkách vyspělé album, kombinujíc to nejlepší z minulosti, ale přinášejíc dostatek nových podnětů do budoucna.
"Graveyard Shift" působí jako "Reincarnate" na steroidech. Větší, hitovější a skladatelsky vyspělejší.
Deska vychází zítra. Kupte si ji.
Žádné komentáře:
Okomentovat