"Ahoj, asi mě zabiješ, ale mně to zítra nejspíš fakt nevyjde," říká váš parťák a vy už víte, že je to všechno v hajzlu. I přesto pochopitelně pokračujete v naléhání, všemožně argumentujete - Zkoušky ve škole? To přece není důvod, abys nejel! - podvědomě už ale moc dobře víte, že tahle bitva směřuje k vyvěšení bílého praporu a potupnému vodjezdu do kouta, protože jakmile se jednou někdo zabejčí, nepomůže ani vyhrožování ostentativní nebavkou či urputné požadování náhrady vstupného.
 |
| Vysněnej koncertní sparing |
Jasně, přicházej i okamžiky, kdy musíte druhou stranu pochopit a uznale akceptovat, že tohle prostě nevyjde. Otrava pančovaným chlastem nebo smrt oblíbeného křečka, to je docela prekérní situace, po jejímž absolvování se vám přes půl republiky fakt štrachat nechce. To jsou ale samozřejmě výjimečné životní události, a pokud nemáte křeččí farmu nebo nepijete moc vína z krabic, nejspíš vás potkaj jenom párkrát za život.
A proč nejdeš na koncert sám? Ty vole, šel jsi na koncert někdy sám? Já byl jednou sám v kině a znova bych si to fakt nelajsnul. Přemejšlet totiž polovinu času vo tom, proč seš jedinej loser na světě, kterej si neumí sehnat ani doprovod, páč je hnusnej a nikdo se s ním nechce bavit, to je vedle sledování TV Regina nejhorší volnočasová aktivita ever. Nebo jsem prostě jenom cíťa a chodit na koncíky bez doprovodu je úplně normální. Nevím, hlavy pomazané by to měly podrobit empirickému zkoumání a někam vystavit výsledek, abych se už více nebál. Na co jinak, kurva, platím daně? Dělejte výzkumy!
Není zkrátka jednoduché, aby všechno klaplo. Ono je to vlastně zatraceně složité. Máš-li tedy koncertního parťáka, s nímž můžeš po koncíku kalit do rána, či parťačku, s níž můžeš po koncíku divoce
Proč je nenávidím?
- Nenávidím bezmoc a pocit, že vám právě někdo vysypal hračky do kanálu.
Dá se s tím něco dělat?
- Pečlivě selektovat, s kým chodíte na koncerty.
Žádné komentáře:
Okomentovat