METALOVÝ HATECLUB #8: UŽ TO NENÍ, CO TO BÝVALO

Možná ten pocit taky znáte. Celí lační si poslechnete zatím poslední singl vaší oblíbené kapely a ten singl se vám moc líbí. Tak jo, jdete se teda podívat, co si o něm myslí běžný plebs na internetových diskuzích, a v tom na vás vyletí obligátní: "Už to není, co to bývalo!" Že je Facebook podobných floskulí plný, si snad nemusíme povídat, tahle je ale obzvlášť lepkavá, smradlavá a má tendenci se uchytit všude, kam zavítá stádo po minulosti bažících hardcore fanboyů, kteří zpravidla uznávají pouze debutovou desku kapely a nic po ní už nehodlají tolerovat.

Jasně, že to není, co bývalo, ty idiote. Jestli chceš, aby všichni vydávali jedno album ve stopadesáti různých variacích, běž si poskládat playlist z největších hitů Slayer, AC/DC a Motörhead, ale nepleť svůj pomýlenej výklad toho, co je správná muzika, pod každou novinku každé metalové kapely na zeměkouli, co se třeba snaží svůj zvuk měnit, experimentovat a posouvat se s každou deskou někam jinam. Občas mám pocit, jako by šlo o čistou frajeřinku. Vám všem se to líbí? Tak já teda říkám, že kdysi to bylo lepší. Sám nevím, v čem konkrétně.... ale prostě bylo!

Nauč blbce jednu větu a on ji bude opakovat. Pořád.

Pro všechny tyhle věčné nostalgiky mám bohužel smutnou zprávu: Poslední dobou vyčnívá z davu spíš ten, kdo se k podobně rutinním soudům neuchyluje.

Páč už asi 120 let provozuju nejmenované české stránky o Slipknot, je pro mě hláška "už to není, co to bývalo" něco jako denní mantra. Iowa nebyla jako Slipknot, Vol.3 se moc vzdálilo Iowě, All Hope Is Gone bylo až podezřele odlišné a The Gray Chapter nezní jako Slipknot. Vysvětlíte jim, že třeba samotné muzikanty nebaví ve čtyřiceti a s rodinným zázemím tvořit stejnou muziku jako v době, kdy jim bylo 20 a svět vnímali coby smečka hladovejch psů z okraje společnosti? Těžko. Protože za všechno určitě můžou peníze, ilumináti nebo Kalousek.

Metaloví nostalgici patří k typu lidí, kteří si velebí ve svých tendencích převracet každou historickou reálii v pozitivní zkušenost. Za komančů bylo zkrátka fajn, na střední jsme se měli všichni nejlíp a kapely už nevydávaj desky jako kdysi. Tvrdí oni. Komunisti byli odporná svoloč, na střední to bylo super, ale taky vás tam pár sviní pěkně podtrhlo, občas s váma zametla nějaká holka a ani maturita nebyla až taková prdel, a metalové kapely hrají povětšinou stejně kvalitně jako kdysi, akorát se časem mění. Říkám já.

Proč je nenávidím? 

- Protože historie se neopakuje. A oni to neumí pochopit!

Dá se s tím něco dělat? 

- Jo, nakreslit na lopatu přímku s body minulost-současnost-budoucnost a tou lopatou je mlátit po hlavě pokaždé, když začnou vylejzat z nor.

Peklo zamrzlo. Slash se teď fakt baví s Axlem Rosem

Dokázal bych si představit, že se sporťáci na TV Hovna naučí rozeznávat ofsajd od hovězího guláše. Dokázal bych si představit, že se Sagvan Tofu jednou stane relevantní a uznávanou osobností. Dokázal bych si dokonce představit, že se v budoucnu vzdám polského krabicového vína.

Že se ale dočkám dne, kdy Slash a Axl Rose konečně najdou společnou řeč a přestanou po sobě nenávistně štěkat, to je něco... mimořádného. Jenže rockový svět je mimořádných příběhů plný a reunion původní sestavy Guns N' Roses by byl událostí natolik spektakulární, až by z toho nadšením explodovala planeta.

Nebo by šlo o obrovskej provar. Ale proč být hned pesimista?

"Přišlo to asi s velkým zpožděním, ale teď je to mezi námi fakt cool. Nechali jsme rozplynout všechny ty negativní věci, které se nás držely tak dlouho," řekl Slash před pár dny ve Švédsku.

Ok, Slash a Axl jsou zase kámoši, Duff do toho půjde určitě, Adler snad taky a... Izzy, nebuď hňup!

METALOVÝ HATECLUB #7: LESK A BÍDA METALOVÝCH ELITÁŘŮ

Není snad dne, kdy bychom neviděli jednu z metalových autorit, kterak si hrdě buší do prsou a hlásá něco o metalové rodině, co vždycky drží pospolu a protivníky hledá výhradně na opačných stranách hudebního spektra. Nic přitom nemůže být vzdálenější pravdě. Posluchači metalu patří obecně mezi názorově velmi rozklížené komunity a obvykle se neshodnou ani na tom, co vlastně spadá a nespadá do jeho kánonu, natož aby se pochvalně plácali po ramenou a jeden druhému skládali komplimenty (pokud nejde o kozatou holku). Zdaleka nejortodoxnější a smýšlením nejuzavřenější podskupinu pak tvoří takzvaní metaloví elitáři - lidi, co poslouchají určitou (většinou extrémně alternativní) sortu kapel, a vše ostatní je pro ně apriori špatné, podbízivé, milované většinou, a proto zavrženíhodné.

Typickej rozhovor s metalovým elitářem

Metaloví elitáři jsou dogmatiky naší kultury. Svým způsobem je nic neodlišuje od náboženským fundamentalistů a dalších praktikantů názorově redukovaného pohledu na svět. Mají svůj předem stanovený výklad reality, který nemůže být absolutně zpochybňován a vyvracen. Kdo je nepodporuje, stojí okamžitě v opozici. Zůstávají pevně v undergroundu, zároveň ale mají pocit, že ční nad všemi ostatními. Vše je dáno předem, vše má svá pravidla.

Když pravidla, tak desatero. Deset přikázání metalových elitářů zní asi takhle:

1. Je ti 30 a dívčí klín jsi zatím viděl jenom na internetu? Nevadí. Povyšovat se nad ostatními můžeš i tak.
2. Kreativita může fungovat pouze v undergroundu. Sklep je místem s největší uměleckou aurou na světě.
3. Facebook je buržoazní svinstvo a slouží jenom k postování nenávistných komentářů pod příspěvky kapel, co nesnášíš, a lajkování kapel, které nemají víc jak 100.000 fanoušků.
4. Jakmile kapela překročí 100.000 fanoušků, je to mainstream a mainstream není umění.
5. MySpace už nikdo nepoužívá? Tak to je čas, aby sis tam založil účet!
6. Slipknot jsou nejhorší kapela všech dob, protože jsou úspěšní. Corey Taylor je sebestředný a netalentovaný kretén, protože je úspěšný.
7. Koncerty, na něž přijde víc jak 13 lidí (i s obsluhou), jsou mainstream. Tudíž zlo!
8. Kapela je povinována pořád nahrávat jednu a tu samou desku. Jakýkoliv náznak změny = komerce.
9. Nos zásadně hadry kapel, jejichž loga nikdo nepřečte - ani samotní členové.
10. Hlavně se pořád ser do ostatních a snaž se jim dokázat, o kolik máš lepší vkus než oni.

Jestli mi z někoho fakt praskaj cévky, je to přesně ta parta arogantních zmetků, co žije v představě, že jejich hovno nesmrdí a neumí si dělat srandu sama ze sebe, ze své muziky ani ze svých praštěných stanovisk, kterých se bude držet, i když neexistuje způsob, jakým relevantně změřit jejich pravdivost (viz utkvělá představa, že cokoliv je komerční - už si kurva zapamatujte, že komerční je každej, kdo za hraní bere prachy - a mainstream, je okamžitě špatné). Jsou true a evil, přitom jejich zabedněnost a snaha kázat o "pravém metalu" působí jako špatná groteska. Je mi z nich špatně a mám docela radost, že místo toho, abych se s touhle pakáží musel ještě někdy setkávat v absolutně zbytečných názorových konfrontacích, jim posílám akorát tenhle srdečnej hejt.

Metaloví elitáři, ztělesnění lesku a bídy metalu.

Proč je nenávidím?

- Protože mě stáli už dost času, hádek a zbytečného vysvětlování.

Dá se s tím něco dělat?

- Vytrvale ignorovat. Možná je to přestane bavit. Ale spíš ne.

Trivium jsou zpátky a já volám třikrát hurá!

1. hurá: Trivium se po bojácném Vengeance Falls rozhodli konečně udělat další pořádnej krok kupředu.

2. hurá: Není to cesta přehrávání starých metalcore odrhovaček, ale zavedení nových pořádků.

3. hurá: Tahle deska bude masivní, to mi věřte.

A přitom tam pořád slyším ten nezaměnitelný otisk Davida Draimana z Disturbed, který produkoval právě Vengeance Falls a na vokálních melodiích Matta Heafyho, zdá se, zanechal trvalou stopu. Heafy je sebevědomější, pouští se do odvážných výšek a rockovému feelingu odpovídá i pořádně tučnej ústřední riff, který bude hlavně na koncertech působit coby neomylnej spouštěč hromadného házení řepou (© TV Hovna). Klipová poetika mrtvé zimy je už jenom takový příjemný bonus.

A víte co? Já si to jdu pustit zas a znova. Tohle mě fakt baví!

Na Axla Rose se všichni vysrali, a tak je zase sám

Zároveň je třeba dodat, že si z toho největší egomaniak v historii rocku asi moc hlavu nedělá. A to je přitom jediný zbývající člen Guns N' Roses!

Nebo takhle: Je jediný zbývající člen Guns N' Roses, který ještě někoho zajímá.

Zajímal mě taky DJ Ashba, nepřehlédnutelný a zatraceně zručný kytarista, kterému se sice hromada lidí smála za to, že často napodobuje Slashe (a vlastně měli i pravdu), pořád byl ale ze současného ansámblu Guns N' Roses tím zdaleka nejviditelnějším a jeho stage presence zadupala do země většinu rockových kytaristů současnosti. Chtěl jsem zažít aspoň jedno album, na němž by se Ashba autorsky podílel - v kapele ostatně působil 6 let, což by jinde vydalo hned na několik desek. Inu, nedočkám se. Ashba je oficiálně fuč.

Axl Rose má teď pár možností, jak dále naložit se vzniklou situací:

a) Udělat to nejlepší, zavolat konečně Slashovi a dát lidem konečně reunion
b) Udělat to horší a zavolat Robina Fincka s Bucketheadem
c) Udělat to nejhorší a představit nové členy číslo 2458 a 2459
d) Sedět doma a dál baštit dorty

Šance na obnovení původní sestavy Guns je nyní každopádně nejvyšší za posledních... no, minimálně od doby, kdy Axl naposledy vyházel všechny členy. Takže teď, nebo nikdy. Ale spíš nikdy. Ehm.

METALOVÝ HATECLUB #6: STOP MOBILŮM NA KONCERTECH

Otravují většinu svého okolí, ničí si vlastní zážitek z koncertů a stále častěji proti nim brojí i samotní muzikanti, jež pro obrazovkou zhypnotizované zombíky taky nehrají zrovna rádi. A přesto je jich stále větší a větší množství. Telefonisté na koncertech, to je zvláštní úkaz druhé dekády 21. století, který jde ruku v ruce s masivním rozvojem technologií a možností obstarat si za relativně solidní peníz telefon, s nímž natočíte koncertní videa jako od profíka. Nebo vy si to alespoň myslíte. Ve skutečnosti je totiž drtivá většina záznamů z koncertů roztřesenej a zachrchlanej blivajz, který se nelíbí nikomu jinému než člověku, co jej pořídil a který jím pak v domnění, že je teď hrozně cool, neúnavně tapetuje všech svých 120 profilů na sociálních sítích (nezapomeň na Instagram, vole, hlavně ten Instagram a filtříčky!).

Přitom by stačilo tak málo a celý tenhle konflikt dvou znesvářených stran fanouškovského spetra mohl v poklidu utichnout. Milí volající: Zkuste někdy vypálit z předních řad a pořizovat svá krátkometrážní veledíla z maličko větší vzdálenosti. Získáte tak perfektní klid na svůj záznam a ještě přestanete srát všechny ostatní před pódiem! Když si někteří vykukové v 90. letech tahali na koncerty prastaré ruční kamery, taky je nenapadlo, aby s nimi oxidovali u plotu a zle se obořovali na každého, kdo nemá pochopení pro jejich filmařské choutky a sem tam do nich strčí - což se na rockových koncertech občas stane, že ano. Paradoxně tak vznikaly audiovizuálně učesané bootlegy, na něž rád koukám ještě dnes.

Jdu tam, abych čuměla do obrazovky větší, než je moje hlava - diagnóza pokročilého mentálního mrzáctví

Aby se mě teď nějakej militantní telefonista nejal pobouřeně kritizovat za to, že máme přec systém demokratický, a pokud zaplatíš tvrdej cash za lístek na koncert, můžeš si tam klidně i stáhnout kalhoty a uprostřed placu si vesele drandit Karla: To jistě můžeš, v tom případě mi ale neupírej možnost si o tobě myslet, že seš kolosální debil. Zcela totožné je to pak i s nadměrným používáním telefonů.

A proto tady nikomu nehodlám rozkazovat, co má a nemá dělat - ostatně bych kecal, kdybych nepřiznal, že jsem párkrát taky něco málo nenatočil. Signifikantním je zde ale samozřejmě spojení "něco málo" - jednak jsem telefon z kapsy nevytáhl na dobu delší než pár minut, navíc mě v životě nenapadlo cokoliv točit z prostoru prvních řad či přilehlého kotle. Kdyby se podobně chovali všichni ostatní, troufám si říct, že by dnes mobil nad hlavou nepředstavoval pro tolik fanoušků muziky veřejného nepřítele číslo jedna.

Když mi rodiče v mládí říkali "Jeníčku, všeho s Mírou", nebylo to proto, abych se každej víkend s Mírou vylil jako prase. Trvalo nějakých 23 let, než mi to došlo, dnes už ale pevně vím, že tím chtěli pouze naznačit, aby se nic v životě nepřehánělo - ať už jde o prostitutky, chlast, poctivost nebo ty zpropadené telefony na koncertech. Live show je zkrátka výjimečná událost, jež zaslouží zapojení všech smyslů a fyzickou i duševní přítomnost - jedině tak ji můžete plně vstřebat a ocenit. Vytáhněte tedy mozek ze zádele a zkuste popřemýšlet, jestli chcete příště konečně vidět opravdový výkon kapely, nebo zase celý večer prožít vejráním do obrazovky. Vždyť to můžete dělat i doma.

Proč je nenávidím?

- Protože ničí atmosféru. A jsou nerudní, když nemůžou zaostřit. A určitě neplatí daně.

Dá se s tím něco dělat? 

- Obávám se, že to nejhorší nás teprve čeká (viz obrázek nahoře).

Kerry King se zase vyjadřuje jako opravdový kanálník

Vy nevíte, kdo je Kerry King, děti? Kerry King je přece ten bodrý strejda, co si nechal potetovat lebku, stojí za tou slabší polovinou hudebního kánonu Slayer a dost často se vyjadřuje jako skutečný mado-fado gentleman. Tady, žerte peklo:


Slayer jsou nyní headlinery putovního Mayhem Festivalu, který zažil během své sedmileté historie už rozhodně lepší ročníky. Soupiska je slabá, lístky se neprodávají a korunu všemu nasadil organizátor Kevin Lyman, když těsně po rozjezdu turné řekl, že "metal odehnal všechny ženy, protože se stal šedivým, plešatým a tlustým."

Netřeba snad říkat, že tenhle výrok Mayhemu 2015 na atraktivitě rozhodně nepřidal a jako bonus pořádně nasral i samotného Kinga (ještě aby ne, když ho nepřímo popisuje), jenž na něj teď zareagoval slovy:

"Hodil tohle turné pod autobus. To je prostě šílenost. Vím, že tohle turné někdo neposkládal správně? Samozřejmě, že to vím! Gary Holt mi onehdá říkal, že obyčejně je tady hlavní pódium, druhá stage, třetí stage a pak ta stage, která se jmenuje podle toho vydavatelství, co vydává sračky (Victory Records pozn. korej). Letos se vlastně ze čtvrtého pódia stala druhá stage - a oni se diví, proč nikdo nepřišel!

Asi chtěli ušetřit, proto nevzali tolik kapel a nemají čím naplnit pódia, takže úplně chybí druhá a třetí stage. Mohli vzít Machine Head nebo Anthrax - to jsou headlineři pro druhou stage! Kdokoliv tohle turné poskládal, udělal gigantickou chybu.

Bez těch vedlejších pódií je Mayhem vlastně vylepšená show Slayer. Rozumím tomu z pohledu fanoušků, taky bych za takový festival neplatil. Je to možná naposledy, co se Mayhem koná."

Takže si v tom udělejme pořádek:

• Pokud Lyman hodil turné pod autobus, King ho teď přejel parním válcem, zapálil, pomočil a vyhodil z okna
• King označil za sračky všechny kapely, které vydávají pod Victory Records - Whitechapel, A Day To Remember, Emmure, Ill Nino, Thy Art Is Murder, Atreyu, Madball atd.
• Anthrax jsou kapela druhého sledu
• Detto Machine Head aneb přátelskej pozdrav Robbu Flynnovi, s nímž si King dlouhé roky vyměňuje přes média nenávistné plivance
• Mayhem je jenom vylepšená show Slayer, takže všichni ostatní ať koukaj držet hubu a krok

Výsledek: Pokud by byl Kerry King superhrdina, jeho superschopností by bylo pozurážet největší množství lidí na nejmenší počet vyřčených slov. Not bad!

Jinak Kerry taky před pár týdny řekl, že nehodlá spekulovat o přítomnosti ducha Jeffa Hannemana v nahrávacím studiu Slayer, protože je teď "potravou pro červy".

Vždy senzitivní, přátelský a mírumilovný - náš Kerry!