Korejsky Blog není žádnej Hatersky Blog, abyste věděli. Pokud byl tedy důvod, do Sparku a grafického pandemonia jeho obálek jsem střílel ostrými a dobře se u toho bavil. Stejně tak ale nemám problém na férovku přiznat, když do té nekonečné temnoty neumětelství pronikne drobounký záblesk naděje a kvality.
A to se právě teď stalo.
Jestli se mě ptáte, proč sakra ten obrázek nejde zvětšit, je to tím, že tohle je maximální rozlišení, které ze sebe Spark na svém Facebooku i ofiko webu vymáčkl. Protože když chcete promovat svůj plátek, logicky (!) všude vyvěsíte obrázky obálky v rozlišení 8 pixelů na 3 brambory.
Ale jinak to není špatnej kousek, co říkáte? Jasně, zas tak moc práce s tím kucí asi neměli a v podstatě šlo jenom o to, aby správně přebarvili logo, když se ale člověk zpětně ohlídne na zvěrstva, co jsou čas od času schopní na obálku svého časáku poslat, je už jenom samotnej fakt, že tak pěknej artwork kolosálně nedojebali úchyláckým fontem z malování (a že já bych o malování mohl psát rozsáhlé eposy), docela solidní úspěch.
Rád bych taky dodal, že tady za nikoho neoroduju a už vůbec není pravda, že mě Spark za tuhle novinku jakkoliv uplatil. Je mi totiž úplně fuk, jestli si Spark koupíte. Důkazem budiž žebříček mých priorit:
1. Já
2. Kozičky
---------------------------------
12293. Kdo je Ladislav Zibura a proč někoho zajímá
12294. Kolik lidí si koupí novej Spark
12295. Jaderný program Ugandy
A víte, že jsem přesně tohle dělal taky? Když mi bylo 12... a 13... a 14... a 15... vlastně jsem z toho vyrostl až nedávno. Bylo to ještě pár let zpátky, kdy jsem si pustil Kateřinu Perry a cítil u toho takovej ten nepříjemnej pocit, že tohle by se mi přecá líbit nemělo a jak je jako možný, že ten playlist točím už potřetí a pořád nemám dost. Guilty pleasure, říkaj tomu soudruzi v USA. Nikomu jsem samozřejmě neřekl ani slovo, vždyť by šlo o potupu a pěknou podpásovku celé metalové komunitě. Dneska už na přetvářky seru. Svůj coming out - říkaj tomu soudruzi v USA - jsem prodělal a jsem konečně svobodnej.
Rap není cajk, protože je to prostoduché žvanění do mikrofonu. Pop není cajk, protože se podbízí trendům. Dechovka není cajk, protože je pro důchodce a gerontofily. Disko není cajk, protože na něj v klubech trsaj buzničky a lolitky. Dubstep není cajk, protože je to umělej prefabrikát zplozenej laptopem. Cajk je jenom metal, protože my jsme přece ta elita, co si může jako jediná dovolit kázat vodu a pít víno - co si hraje na odstrkovaný underground a přitom po téhle roli zcela vědomě baží, aby se mohla opájet vlastním pocitem jinakosti a jedinečnosti.
Jo, teď jsem si asi malinko naběh, páč můj Facebook na podobně elitářském přístupu k výlučnosti metalistů a podřadnosti všeho ostatního tak nějak stojí. Komu ale nedochází, že jde o nadsázku a mnohdy cílenou karikaturu, která má v podstatě jedinej cíl, a to nachytat lajky, ten si nejspíš doteď myslí, že svůj dnešní pozdrav "Mír, lásku a kokain všem - i dětem" myslím taky vážně. Prostě nonsens.
Můžete si ujíždět v jednom hudebním stylu a zbytek ortodoxně ignorovat. Bůh chraň, aby vám kdokoliv bral tohle právo. A klidně vám v tom vašem betonovém skleníku může být zatraceně fajn. Pokud se sami srovnáte s tím, že tak trochu připomínáte ten ohranej příběh o Platónově jeskyni, kde si Dežo udělal piknik, protože rezignoval na to, že by mohlo být venku ještě líp (ačkoliv venku svítilo sluníčko, bylo krásnejch pětadvacet a okolo chodily modelky v minisukních, zatímco v jeskyni mu Demeterka vyvářela spoďáry a krutě to páchlo), vlastně k vašemu přístupu nemám nejmenších námitek. Horší je, když tohle vnímání začnete agresivně cpát svému okolí.
Já prostě jenom nesnáším ty kecaly, co apriori hejtujou všechno, co není metal, protože žijí v alternativní realitě, kde existuje jenom jeden správnej druh muziky. Kteří vás za to, že jste si dovolili někam nasdílet svůj oblíbenej rapovej track, klidně odsoudí, vyhodí z přátel, vymočí se vám do schránky a rituálně obětují jednu ze svých činčil. Kterým nevysvětlíte, že muzika se dělí jenom na dobrou a špatnou, že proklínanej pop může být z hlediska formy i obsahu vrcholnou magií a že celej jejich balíček žánrových klišé patří leda tak do hajzlu. Jejich ignoranství a chuť dělat rozhodčího opravdovosti je nechutná pozéřina, s níž nechci mít nikdy nic společného. Tečka.
Proč je nenávidím?
- Páč jsou většinou nejhlasitější hlásnou troubou ignorantství a debility.
Ty vole, to je zase poeticky-patetickej nadpis. Jenže dneska to bejt musí. Dneska totiž půjde o jó neveselé povídání.
Metalisti jsou národem mimořádně hašteřivým a nedokáží se shodnout prakticky na ničem. Teda takhle.. kromě toho, že všichni poslouchaj jednu z odnoží metalu, čímž vytvářej jakousi subkulturu či rodinu (hahahahahah!), se nedokáží shodnout prakticky na ničem. Jaký metal je nejlepší? Hádka. Který zpěvák je nejlepší? Hádka. Mám trsátko strčit do pravé kapsy, levé kapsy nebo si ho pro jistotu narvat třeba do prdele? Hádka.
Miss Metalshop? Okamžitá hádka.
Miss Metalshop 2015 vyhrála jakási Hanka. Původem Youtuberka, která má za kluka Youtubera (toho kluka prej odebírá moc a moc lidí, a proto měla Hanka óbr-podporu) a jednou se jim asi narodí párek Youtuberských dětí. Nevím, neznám je a původně jsem se nechtěl do celé věci vyměšovat, neb diskuzních výměšků už tahle anketa za sebou zanechala víc, než je zdrávo. Jenže pak přišel moment, kdy už jsem tu nechutnou směsku lží, arogance a závistivého plivání celé řady lumenů, kteří svými výkřiky klesají někam na úroveň debilů diskutérů z Novinek, prostě nedokázal dál ignorovat. Bylo to zhruba ve chvíli, kdy jsem zjistil, že tahle sebranka používá jako hlavní argument, proč tu holku nenávidět, následující obrázek...
Klikni na to. Nebo si kup brejle.
... z něhož samozřejmě usoudili, že dotyčná tvrdou muziku neposlouchá, a protože je mnohem jednodušší ulevit svému komplexy stíhanému životu někde v komentářích na Facebooku, než si ten profil třeba otevřít, podívat se na ostatní statusy, pustit si videa a teprve potom vynášet soudy, okamžitě se jali tyhle ironicky míněné komentáře, kterými se autorka zjevně snažila vztyčit prostředníček právě jim, vydávat za realitu. Zkrátka a dobře: Celý zdroj jejich nenávisti je vylhaná sračka, která slouží jenom k tomu, aby si pár frustrátů mohlo ulevit na úkor někoho jiného. A touhle nenávistí se bezostyšně snaží krmit všechny okolo.
Aby se mě teď kdejakej jouda, co má Vysokou školu života a 8 lahváčů v sobě, nejal poučovat: Já moc dobře vím, že ta holka rozhodně žádným ideálem titulu Miss Metal není, a nečekám žádnej všeobecnej konsenzus, že teď jako musí být oblíbená a nesmí se na její adresu vypustit křivého slůvka. Viděl jsem její videotvorbu a upřímně - stojí to za hovno (na druhou stranu asi nejsem zrovna prototyp cílovky, že ano). To ale nikomu nedává právo, aby účelově manipuloval s informacema a malost svého ega kompenzoval vyvoláváním odporných štvanic na internetu.
Jestli je totiž něco horšího, než holka, co používá ve svých videích pozdrav "Čusík méďa pusík" a afektovaně piští způsobem, že bych jí po minutě vzájemného soužití sám sbalil všechny věci a vystřelil ji mimo naši galaxii, jsou to šiřitelé nepravd a prachsprostí udavači.
Proč je nenávidím?
- Hejtuju Hanku, protože je to maličko pipka. Stokrát víc ale nenávidím parchanty, kteří někoho šikanujou na základě vylhanejch nesmyslů, a ještě tím krměj svoje okolí.
Dá se s tím něco dělat?
- Pomateně nesdílet a nepapouškovat všechno, co vám na netu podstrčí kdejakej postiženec.
No to si snad ze mě děláte prdel. A já myslel, že už to ví každej. Zjevně ne, jinak bych neměl poslední dva dny svůj Fejsbuk-kanál totálně zasranej zprávama o tom, jak je maximálně šokujovnící, že Kateřina Peryjová kdysi dělala vokály (a k tomu se nejspíš dostala tak, že dobře dělala něco jiného) u bohabojných metalistů z P.O.D.
To se psal rok 2006, P.O.D. byli na vrcholu své kariéry, měli docela velkou hitovku “Goodbye for Now” a právě její pozadí bylo zkrášleno (nejen) pozadím Kateřiny, která v té době vystupovala ještě se svým křesťanským gimmickem a pod rodným příjmením Hudson.
Jak to šlo dál, asi netřeba povídat. Katka je dnes jednou z nejslavnějších osobností planety, singly prodává v řádech milionů a na své erekci bych ji přenesl skrze devatero lesů i řek.
P.O.D. dnes mají asi stejně fanoušků jako kapela Citron. Takže vylezte, moc dobře vím, že všech 7 se vás tady někde schovává.
Možná víte, že mám docela rád švédské satanáše Ghost. Že mě opájí jejich mystérium. Že v jejich hravých kombinacích prog-rocku s odkazem ABBY nacházím skutečnou rozkoš. Že za konjunkce Venuše, Měsíce a Jupiteru provádím temné rituály a obcuji s nebohými pannami, které posléze za mučivého jekotu nutím předčítat filmové recenze Mirky Spáčilové.
Inu, prostě mám rád Ghost.
A proto mě zatraceně sejří, když si kdejaký nuzák myslí, že jakmile pošle metalovým webzinům fotky odmaskovaného Pápy Emerituse, autmaticky tím propálí největší tajemství všech dob, zažehne třetí světovou a pozná tajemství iluminátů. Nic takového se nestane. Proč?
Protože pravou identitu Pápy Emerituse stejně všichni známe!
Nemám rád Německo. Tak.. právě jsem si ulevil. Tedy... tou první větou jsem si ulevil. Žádné fazole dneska na oběd neprobíhaly, takže... co jsem to chtěl?
Jo, k tomu Německu. Mám k Německu zkrátka určitej typ averze, který nejspíš pramení z hodin dějepisu, kde jsem pozor dával (a co jako, že byl Hitler židovskej Rakušák?), a navazujících hodin jazyka německého, kde jsem naopak pozor nedával, a proto znám po pětiletém studiu téhle vepřové hatmatilky akorát pár zbytečností a zhruba tuším, jak se řekne zatáčka, neb to slůvko podezřele připomíná české označení pro holky s vagínou do větru. Prostě die Kurva.
Ale abych tady naše sousedy pořád nehanil, německá preciznost už je dneska etalonem kvality (zdravím do Volkswagenu) a nějakej ten jejich metal taky není dvakrát k zahození. Třeba takoví Rammstein jsou docela v pohodě kapela a vlastně mi ani nevadí, že jsou to Němčouři jako Brno, páč dokud řežou do kytar a na koncertech lidi kropí plamenometem (Hitlerův odkaz je všudypřítomný), dokážu jim jejich původ odpustit.
A víte, proč se seru s tak dlouhým úvodem? Protože celá novinka by jinak zněla - a vemte jed, že na většině českejch servrů znít bude - nějak takhle...
Rammstein jdou do studia a na Facebook si dali tuhle fotku:
Hele, nebudu si tady hrát na skalního fanouška System Of A Down, kterej se denně cestou do práce natřásá v rytmu arménského folklóru a kadeřavost svého ohanbí udržuje zásadně v harmonii s kudrlinkami Serje Tankiana. Ne, vždycky jsem byl mnohem víc nezávislým pozorovatelem, co si užíval největší hitovky, choval k nim přirozenej respekt, nikdy ale nepronikl do jejich kumštu natolik, aby musel orodovat každej rok za příchod nového alba a zničeně pak plakal, když k tomu dle očekávání zase nedošlo.
System Of A Down na novém albu dělají už nějakých deset let. Nebo nedělají? Problém je v tom, že neexistuje relevantní soubor informací, kterej by alespoň naznačil, jestli kucí postupně sestavují to nejlepší album všech dob, učiněné perpetuum mobile, z jehož poslechu se poserete a ono vám pak ještě utře prdel a vypere spodky, nebo na všechno regulérně kašlou a spokojí se s tím, že jednou či dvakrát za rok vyrazí do streetu mezi lidi a vyprodanými koncerty poplatí ten štos složenek, co jim denně za všechny ty hotely, videa, pštrosy, kolotoče a píčoviny chodí.
A to nevědomí je zkrátka na pytel. Zatímco Metallica vydala poslední desku v roce 2008, a na novince evidentně bude pracovat minimálně ještě další rok, vy víte, že další album prostě dorazí (nechme stranou otázku, jestli ho fakt chcete). V případě System Of A Down ale funguje dokonalé informační vakuum. Někdy se mi zdá, že už i samotní fanoušci na svá očekávání úplně rezignovali a jde jim v podstatě jenom o to, aby Systémové přijeli do jejich vesnice, kde jako klasická zábavovka odehrají plejádu hitovek, lidičkové si zazpívají, zatančí a všichni půjdou spokojeně domů.
Nechci tím srážet koncerty System Of A Down. Kdo viděl jejich show na fesťáku Rock In Rio, musí pokorně uznat, že ta muzika pořád rezonuje nevídaným způsobem, a právě proto mě tak sere, že podobně sehrané a svým způsobem jedinečné těleso nedokáže ukočírovat svá ega (jo, narážím na dva zpívající pány) a minimálně ještě jednou naposledy přetavit svou úspěšnou formulku v dlouhohrající soubor novosongů. Posledních pár let mi SOAD připomínají - spíš než fungující kapelu - moderní žoldáky, kteří pro zlatku v soukromých tryskáčích neváhají obletět svět, skutečně potřeby svých chlebodárců ale okázale a beze slova ignorují. Jenom aby jejich suverenita časem nenarazila.
Proč je nenávidím?
- Protože jim očividně s nahrávacími postupy radí Axl Rose.
Dá se s tím něco dělat?
- Začít bojkotovat koncerty? Ok, to budu asi jedinej. Ale fajn. Já bojkotuju koncerty System Of A Down!
