Tragédie: Angela z Arch Enemy se bojí lidí. Co bude korej dělat?

Nebudu vám lhát, nikdy jsem nebyl úplně zarytej fanboy té německé bloncky, co v Arch Enemy hulákala předtím (jmenovala se Gerhard, tuším). Jo, schovávala v hrdle pořádnou brusku (a dodnes mám tušák, že schovávala možná i něco jiného) a pár hitovek mělo švunk, ale že bych po nocích meditoval ve společnosti strejdy Googlu a nenasytně lustroval její fotografie, to teda ne-e. Prostě Němka. To je diagnóza. Řeknu Němka a mám jasno:

Německá kráska tě chce!

Ale pak se něco změnilo. Arch Enemy totiž s novou zpěvačkou vydali album, kde není jenom pár hitovek, co maj švunk, neeeeee... vona tam ta hitovka není vůbec žádná! Což je ale vlastně úplně šumák, poněvadž se teď kapela může na promo fotkách holedbat modrovlasou bohyní Angelou, do níž jsem se poté, co mi takhle veřejně vyznala lásku, beznadějně zamiloval:

Povzbuzen touto novinou a s vědomím, že letos velmi pravděpodobně <začátek placené reklamy>coby reportér největšího metalového obchodu v Česku</konec placené reklamy> zavítám na jedenadvacátej ročník Brutal Assaultu, kde s Andělkou dost možná pořídím velmi intimní interview, jsem začal obvolávat kamarády a pomalu chystat veselku.

Pak si ale jednoho dne otevřu internety a co nezjistím? Andělka se prej zdráhá kontaktu s ostatními lidmi! "Dost lidí asi překvapí, že trpím sociální fobií. Pokaždé, když musím někoho potkat, je to pro mě skutečný boj, což je docela smutné, když se s lidmi ve své práci potkávám prakticky denně. A víte, co je zvláštní? Než jsem začala koncertovat, vůbec jsem tyhle problémy neměla. Když jsem na pódiu, je mi to jedno, může být kolem mě deset lidí a může jich tam být klidně i milión. Když jsem ale mimo stage, počítám lidi, dávám si pozor, kde ostatní stojí a jak daleko jsou ode mě. Pokud bych se před vámi někdy xichtila, není to proto, že jsem kráva, ale protože se vás bojím."

Nuže, dobrá - odcházím sledovat film Borat a trénovat techniku odchytu kořisti do zásnubního pytle. Něco mi říká, že v létě bude veselo!