METALOVÝ HATECLUB #24: DRAMATURGIE FESTIVALU MASTERS OF ROCK

Páč jsem si před pár dny na svý Wiki stránce přečet, že jsem oikofob, protože mám problémy s dramaturgickým řešením festivalu Masters of Rock (chatrnou logiku týhle konspirační teorie nechme stranou), budu vám dnes něco povídat o... dramaturgickým řešení festivalu Masters of Rock. To je taková ta věc, o které si polovina českejch metalistů myslí, že je ekvivalent druhýho příchodu Krista, prostě hotový metalový porno, z něhož žádná vidle nezůstane suchá, zatímco ta druhá si z tý první dělá nepokrytě prdel a nemůže vizovickému kolosu tak nějak přijít na jméno. Na který straně jste vy, je mi vcelku buřt, mám vás rád stejně. Loni a předloni jsem ostatně na Masters byl (pracovně) a s nikym jsem tam neměl nejmenší problém, takže... tohle není osobní, jde o princip.

Jsem snílek a bláhovej kluk. Rád bych viděl svět, kde náckové nedostávaj Slavíky. Rád bych viděl svět, kde poloretardovaní kašpaři nemaj 20 pořadů na TV Barrandov, a nemůžou tak denně roboticky lámanou dikcí vymejvat hlavy třetině národa. Taky bych rád viděl svět, kde děcka nemrznou 20 hodin před Footshopem, aby na ně zbyl aspoň jeden pár obuvi Jézy Bůst od Káně Westa. No a taky pořád ještě žiju v naivní představě, že hudební festival by neměl být jenom ten komerční moloch, co každej svůj krok tvrdě váží na položkách příjmů a výdajů, a že by se měl alespoň okrajově snažit o jistou hudební osvětu, revitalizaci, postupnou obměnu generací na scéně, která je přímo závislá na práci s posluchačem, ale i s kapelami samotnými. A že to jde, vidíme ostatně i v České republice. Masters of Rock je oproti tomu smutnou přehlídkou zacyklenosti části metalového posluchačstva u nás - kterou si nejen svou dramaturgií, ale i jakoukoliv absencí snahy o žánrový přesah svých ostatních akcí (Metalfest, sólové koncerty přidružených interpretů atp.) v podstatě sám vychoval.

Ano, i na Brutalu se headlineři více méně opakují. V jejich podhoubí ale dostávaj šanci vyrůst doslova desítky rozmanitých jmen, z nichž valná část na festivalu nikdy nehrála - a něco takového se děje takřka každoročně. Rock For People zase do Česka vozí kapely, které u nás nikdy nehrály a pravděpodobně by sólově nepřijely vůbec nebo za notně dlouho (letos např. In This Moment).

Masters of Rock potvrdil svou sestavu pro příští ročník včera a, překvapivě, je to opět defilé téhož. Pokud ne Sabaton, je to Nightwish. Pokud ne Nightwish, je to libovolný z třiceti projektů Tobiase Sammeta. Lordi do každé domácnosti a Apocalypticu má v Česku přece každej rád. Korpiklaani a Powerwolf, vytočíme hodně piva. Doro, Kamelot, bude se hlasitě zpívat. Že tady byli Helloween před týdnem? Co jako? Dáme pod ně žlutej nápis a jedeme dál. Doga, Harlej, Traktor a Salamandra u nás na fesťáku hráli taky jenom 14x, tak proč to nezakulatit. Chybí už jenom Argema, ale pevně věřím, že do toho Míla ještě zabrousí a jejich koncert bude trhat stěny. Je vcelku paradoxní, jak silně se letos organizátoři tohohle festivalu vymezovali po vyřazení Joakima ze Sabaton proti Slavíkovi, ačkoliv v určitých aspektech jsou si právě Slavík a Masters of Rock nesmírně podobní. Obě události jsou už drahnou řádku let maximálně sterilní a nudné, leč z nějakého důvodu požívají velké obliby veřejnosti. Obě zároveň ztělesňují určitou zkostnatělost a odmítání progresu.

Tohle je ale jenom takové osobní povzdechnutí. Ač idealista a snílek, život mě už naučil, že některý věci jsou prostě daný. Lístků se zase prodá víc než loni, českej žánrovej tisk vydá 10 čísel s obálkami předních vlajkonošů, všichni si podaj ruce, jak to letos opět skouleli, a karavana pojede dál - je to v podstatě dokonale výkonné perpetuum mobile - zpětně čerpající sílu a peníze z toho, co v průběhu let samo zplodilo. Ozubená kola téhle mašiny zkrátka rotují až příliš rychle na to, aby měly autority v tuhle chvíli chuť cokoliv měnit, což je samozřejmě škoda. Svépomocí se česká metalová scéna obrody určitě nedočká. A že to zoufale potřebuje, o tom snad nemusíme diskutovat.