Deska roku: Ghost - Meliora
Ghost jsou rockovou supernovou posledních let. Kdo tohle tvrzení v návaznosti na první dvě desky pořád sveřepě rozporoval, musel s příchodem řadové trojky Meliora uznale rezignovat. Pochybnosti už nejsou na místě. Ne teď a ne při pohledu na preciznost, s jakou Ghost pečují o své mistrovsky rozehrané představení. Vítězný recept se nemění: Průrazné riffy, které útočí na první signální, silné klávesové melodie a jemný hlas, jenž přemlouvá k neřestem – to vše zabaleno v úžasné sedmdesátkové patině, která se dovolává prog-rockových titánů Pink Floyd, metalových Mercyful Fate, ale i naprosto antimetalové ABBY. Mrtvého papeže střídá o jeho tři měsíce mladší bratr Papa Emeritus III a atmosféru prastarých rituálů pohled na dystopický svět začátku 20. století, kde už Bůh jako možnost spásy zcela absentuje. Zatímco tematicky tedy kapela kráčí kupředu, cit pro podmanivě atmosférickou muziku zůstává pevně na svém místě. Ghost se zkrátka i nadále nechávají unášet svou vlastní progressive-pop-doom-hybrid estetikou, která zní na papíře možná naprosto šíleně, v reálu ale šlape jako bezchybně seřízená mašina. Jen tak dál!
2. místo BMTH - That's the Spirit (nikdy bych nevěřil, že se tohle stane)
3. místo Trivium - Silence In The Snow (dělají si, co chtějí - prokazují koule z oceli)
4. místo Children of Bodom - I Worship Chaos (první Alexiho album, které jsem fakt docenil)
5. místo Lamb of God - VII: Sturm und Drang (kdo jinej píše texty na Pankráci?)
Zklamání roku: Five Finger Death Punch - Got Your Six
Když se řekne Five Finger Death Punch, jako první mě vždycky napadne: "To je ale debilní název". A pak začnu trochu filozofovat. Zamyslím se, jestli je trapnější americké vidláctvo, co si myslí, že Afghánistán je hlavní město Afriky a které jim pořád slepě baští tu čím dál trapnější vojenskou agitku, nebo četa metalových elitářů, která FFDP považuje za největší hudební odpad galaxie. Naštěstí je tu ale i skupina třetí, skupina mladých, krásných a talentovaných lidí, jako jsem například já nebo mí čtenáři, která FFDP považuje za čistočistou výplachovku - testosteronový nářez, který bezproblémově šlape, a pokud u něj vypnete mozek (respektive neuvažujete nad krajně nablblými texty), můžete se i dobře bavit. Co mě však rozhodně nebaví, je naprosto sterilní, unylá a bezpohlavní novinka s názvem Got Your Six - album tak předvídatelné a nudící, až je to svým způsobem šokující. Vydat tohle album pod názvem Wrong Side Of Heaven vol.3, bylo by to s přihlédnutím k takřka totožnému zvuku, podezřele podobnému obalu i zdechlé produkci Kevina Churka, který už nemá kapelu po pěti produkovaných deskách absolutně kam posunout, vstříc fanouškům určitě férovější. Druhá polovina Got Your Six je totiž peklo. A to nemyslím jako kompliment.
Palec nahoru: Reunion Guns N' Roses
Reunion Guns N Roses byl vždycky můj mokrej sen. A nebojím se to přiznat. Zároveň nechápu ty věčně nespokojené remcaly, kteří potřebují komentovat celulitidu téhle supermodelky v dočasném důchodu ještě předtím, než se vrátí zpátky na mola (no, snad nebude na mola Axl). Ty stejné remcaly, kteří se ještě pár měsíců zpátky mohli z představy dvojice Rose/Slash na jedné stage radostí pomočit. Aby jim to pak nestačilo a požadovali kompletní sestavu původních Guns, a to včetně bedňáků, cateringu a uklízeček. Really? Sledujete-li tenhle blog pravidelně, asi víte, že pro špatně mířenej hejt nebo jízlivou poznámku nejdu daleko, tady ale musí plesat srdce každého, kdo to kdy s rockovou muzikou myslel vážně. I přes všechny zjevné neduhy bude totiž reunion Guns N' Roses - pokud tedy proběhne dle plánů, což s neukázněným egomaniakem v čele nikdy nevíte - grandiózní událostí, která splní sen celé jedné generace fanoušků kdysi největší kapely na světě. A to může ignorovat jenom absolutní cynik. Nebo debil.
Palec dolů: smrt Lemmyho
"Život by neměl být cestou do hrobu s cílem dorazit tam v atraktivním a dobře zachovalém těle, ale raději v oblaku kouře uhnout z hlavní, tělo opotřebovat, totálně vyčerpat a křičet: WOW! To byla jízda!", prohlásil kdysi zpupný žurnalista Hunter S. Thompson, a i když nejsem zrovna fanoušek přehnaného citování, tohle je zkrátka život a dílo Lemmyho Kilmistera v jednom souvětí. Žil si tak, jak chtěl. Dělal muziku, jak ji cítil. Světu rocku dal dosud nevídanou energii, jež podnítila vznik celého hnutí s názvem thrash metal. Během několika dekád na scéně ho nesemlely trendy, názory okolí, a už vůbec ne - přiznané i nepřiznané - zdravotní patálie, kterých měl díky bohémskému stylu života nespočet. Jel pořád dál, a to až do chvíle, kdy byl pro něj každý koncert pokořenou osmitisícovkou. Ano, všichni víme, že jej nakonec právě podlomené zdraví a extrémní forma rakoviny 28. prosince definitivně zmohly. Jenže to byl Lemmy už zasloužilý veterán, který dokázal naprosto všechno a prožil 70 ultimátních let sexu, drog a rock & rollu. Opustila nás možná poslední persóna svého druhu. RIP Lemmy.
Bizár roku: Facebook Aleše Brichty
Já vím, já vím: Cos dokázal, že si bereš Aleše do huby? No, především tady nebudu rozebírat hudební tvorbu Aleše Brichty, jakkoliv vzdálená mi ve své prostotě je. Ať si každej poslouchá, co chce. Hodlám řešit Aleše Brichtu coby veřejně činnou osobu (záměrně neužívám slovo osobnost), která svůj Facebook využívá jako nástroj podněcování strachu. Manipulace v jeho případě není sofistikovaná, je naopak přízemní, místy až tragikomická, určitý vzorek populace však - k mému zděšení - zjevně oslovila. Aleš Brichta je pro mě příkladem bezskrupulózního kumštýře, kterej se rozhodl hrát na nejnižší pudy společnosti a šířením nenávisti vyhrabal svou kariéru ze statusu zapomnění až na pozici jednoho z předních komentátorů imigrantské krize u nás. Jeho Facebook je přehlídkou krajně obskurních plivanců, kde si hlavní role přehazují uprchlíci, cikáni, bolševik, sluníčkáři a sociálka. Za všechno totiž můžou oni. Můžou za globální oteplování, mizernou úroveň zpravodajství TV Nova i Alešovu neschopnost vydělat si peníze. Je to tak směšné, až se divím, že tomu vůbec věnuju celej odstavec. Jenže 11.000 jeho fanoušků to asi vidí jinak. A to mě sere.
A jak jste si rok 2015 na hudebním poli užili vy? Na vaše názory se těším v komentářích! :)
